Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaLetecká výzbrojAIM-9B/C/D Sidewinder

AIM-9B/C/D Sidewinder

AIM-9B/C/D Sidewinder
Počáteční vývojové práce zahájil námořní zbrojní zkušební úřad (námořní proto, že byl původně konstruován pro námořnictvo) v roce 1950, někdy se také uvádí rok 1948. Sériová výroba se rozběhla roku 1955. Hlavním výrobcem verze B byla firma Philco Co. Do výzbroje byla zaváděna od roku 1956 a jejím hlavním nosičem se stal F-104 Starfighter. Celkem bylo vyrobeno cca 20 000 kusů těchto raket, které se již dnes nevyrábějí a jsou již z výzbroje USAF vyřazeny.

Požadavky

Hlavním požadavkem při vývoji byl co největší jednoduchost rakety. To mělo zajistit kromě nenáročné výroby i snadnou obsluhu, minimální nároky na výcvik obsluhy, jednoduché použití ale také v neposlední řadě maximální spolehlivost. Dále bylo požadováno, aby byla raketa co nejlehčí.

Navádění

Zpočátku měla být raketa naváděna pasivní infra samonaváděcí hlavicí. Vývojové zkoušky prokázaly, že tento způsob navádění zajišťuje dobré manévrovací schopnosti a přesné navedení na cíl. Na druhou stranu při vyšší oblačnosti byly rakety značně nepřesné, proto bylo radarové navádění částečně rozpracováno.

Tělo rakety

Tělo rakety je válcovitého tvaru a je z lehkých slitin. Ve své přední části má čtyři kormidla trojúhelníkového tvaru, v zadní jsou uložena čtyři stabilizační křídla.

Hlavice

Infra lavice zujímá hlavovou část rakety o délce asi 100 mm. Detektor leštěnce olověného je umístěn v přední části pod půlkulovým krytem z umělé hmoty. Infradetektor začíná "hledat cíl" těsně po startu letounu. Potřebnou elektrickou energii pro napájení elektronického systému rakety dodává letoun (až do okamžiku vypuštění). Hlavice je údajně schopna vyhledávat cíle do vzdálenosti 8 km.

Naváděcí a řídící část

Na hlavici navazuje v konstrukčním uspořádání rakety naváděcí a řídící část o délce asi 280 mm. V tomto úseku je umístěna aparatura naváděcího systému, servomotory pro natáčení kormidel a prachový generátor s pomocnou turbinou.

Nálož

Za řídící aparaturou je umístěna velmi účinná trhavinová nálož o hmotnosti 2,3 kg s přibližovacím a nárazovým zapalovačem a autodestrukcí. Zapalovač přivede trhavinovou nálož k výbuchu v blízkosti cíle (kolem 10-15 m). Přibližovací zapalovač je konstruován na principu infrazáření. Kromě toho jsou ve stabilizačních plochách rozmístěny smyčky přídavných kontaktních rozněcovačů, které při zachycení stabilizátorů o cíl přivedou nálož k výbuchu.

Motor

Zbylou část rakety o délce kolem 1,9 m vyplňuje raketový motor s vnitřním hořením. Doba funkce raketového motoru se pohybuje okolo 2 vteřin.

Kormidla

Raketa se řídí čtyřmi trojúhelníkovými kormidly, které jsou umístěny v přední části. Kormidla o rozpětí kolem 406 mm jsou ovládána servomotory.

Vypuštění rakety

Při zachycení cíle detektorem, které je pilotovi signalizováno, lze uskutečnit vlastní vypuštění. Nejdříve dochází k zážehu prachového generátoru, který uvede do potřebných provozních otáček turbinu. Poté dochází k zážehu motoru. Správná funkce prachového generátoru je základní podmínkou pro správnou funkci rakety, neboť při vypuštění rakety dojde k přerušení spojení s letounem, který může dál libovolně manévrovat.

Výroba

Původní varianta Sidewindera s označením AAM-N-7 byla vyrobena pro potřebu námořnictva v počtu několika tisíc kusů. Podle neoficiálních zdrojů stála jedna tato raketa 3 500 dolarů (neuvádí se, zda jsou do ceny zahrnuty všechny náklady). Vzhledem k jejím výrazným úspěchům byla v roce 1958 uvolněna značná částka pro masovější zavádění této rakety do výzbroje.

Další modifikace odvozené od AIM-9B

AIM-9C: Poloaktivní navádění radarem.
AIM-9D Sidewinder 1C: Pasivní infra-samonavedení; v operačním nasazení od roku 1965. Za zmínku stojí možnost výměny naváděcí hlavice pro navádění poloaktivní.

Uživatelé

Řízené letecké rakety Sidewinder byly ve výzbroji amerického letectva, amerického britského a kanadského námořního letectva, většiny států Nato, ale také v Japonsku či Švédsku. Bez ohledu na svou omezenou výkonnost se stala tato raketa nejrozšířenější leteckou protiletadlovou raketou v západních kapitalistických armádách.

Takticko-technické údaje

Typ: AIM-9B AIM-9D
Výrobce: Raytheon (Philco/General Electric) (USA)
Průměr těla rakety: 122 mm 127 mm
Délka: 2,8 m 2,8 m
Rozpětí stabilizačních ploch: 533 mm 610 mm
Celková hmotnost: 72 kg 85 kg
Hmotnost trhaviny: 2,3 kg ---
Hmotnost trhavinové nálože: 4,5 kg 4,5 kg
Max. operační výška: 15 km 15 km
Maximální rychlost: 2,5 M 2,5 M
Maximální dostřel: 7 km 10 km
Způsob navedení: Pasivní infra-samonavedení Poloaktivní; pasivní
infra - samonavedení
Letoun – nosič: F-104, F-100, F-105, F-4,
F-5, J-35, Mirage III
F-4B Phantom,
F-8 Crusader
Ve výzbroji: USA, NATO USA

Související články

  • Nenalezeny žádné související články

Další literatura

  • Nenalezena žádná související literatura

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
USA
USA

Fotogalerie

Obr. 1 - AIM-9B, AIM-9D, AIM-9C (od shora) (Obrázek .jpg, 15kB)
  • Obr. 1 - AIM-9B, AIM-9D, AIM-9C (od shora)
Obr. 2 - AIM-9B, AIM-9D (Obrázek .jpg, 6kB)
  • Obr. 2 - AIM-9B, AIM-9D

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace