Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaAmerická letadlaGeneral Motors P-75 Eagle

General Motors P-75 Eagle

General Motors P-75 Eagle
Americké armádní letectvo vkládalo za druhé světové války značné naděje do nového letounu P-75 Eagle (Orel). Vyvíjela jej pobočka Fisher Body koncernu General Motors Corp. Mělo se jednat o vysoce výkonný přepadový stíhací letoun s nízkími výrobními náklady. Nákladný vývoj však nepřinesl očekávaný úspěch.

Vznik

Letoun vznikl na základě požadavku armádního letectva na nový přepadový stíhací letoun určený pro pacifické bojiště. Maximální rychlost měla být 700 km/h ve výšce 600 metrů, operační dostup 11 000 m, a dolet 4000 km. Byla také požadována vysoká počáteční stoupavost, která neměla být menší než 1700 metrů za sekundu. General motors odpověděly na požadavek v září 1942 projektem XP-75. Byl to letoun s motorem v těžišti v trupu za kabinou (tedy jako P-39 Airacobra), dvěma protiběžnými vrtulemi na přídi a záďovým zatahovacím podvozkem. Jako motor byl vybrán řadový čtyřiadvacetiválec Allison AV-3420 s očekávanou výkonností 2059 kW (2800 k), vzniklý zdvojením dvanáctiválců V-1710. Maximální rychlost měla činit až 693 km/h.
General motors se snažily urychlit vývoj a proto převzaly některé stavební díly ze sériově zaběhnutých typů. Vnější křídla měla být převzata od P-51 Mustang a připojena na nový centroplán tak, že křídlo bylo lomeno do W. Ocasní plochy byly převzaty od Douglasu A-24 Dauntless a podvozek od Vought F4U Corsair. V průběhu konstrukce však byla křídla P-51 nahratena křídly Curtisse P-40 Warhawk a postavena přímo do mírného V.

První prototypy

V září 1942 byly objednány dva prototypy nového letounu, označeného XP-75. Čísla P-73 a P-74 byly přeskočeny z důvodu, který není dodnes zcela jasný. Letecký historik James Fahey tvrdí, že čísla P-73 a P-74 byla opomenuta na základě požadaku společnosti Fisher. Ta chtěla dát své stíhačce „hezké symbolické číslo“ . Měla vymyšlený také reklamní slogan - „The French 75 in World War 1, the Fisher P-75 in World War 2“. V červenci 1943 byla objednávka zvýšena na dalších šest, avšak všechny měly být dodány v dálkové stíhací a nikoli přepadové verzi. Americké letectvo rozbíhalo dálkovou bombardovací ofenzivu a mělo tedy zájem spíše o doprovodné stíhací letouny. Zároveň byla potvrzena objednávka na velkou sérii 2 500 kusů P-75A s dodatkem, že zakázka bude škrtnuta v případě, že první sérový letoun neuspokojí. Hlavním konstruktérem byl Donovan Berlin (dříve působil u firmy Curtiss, kde vytvořil typy P-36 a P-40). První prototyp XP-75 vzlétl 17. listopadu 1943 s motorem V-3420-19 o 1912 kW (2600 k) pohánějícím dvě třílisté protiběžné vrtule. Projevil celou řadu nedostatků a ty se opakovaly i na všech prototypech dodaných postupně během jara 1944. Pramenily převážně z nízké výkonnosti motoru, vysoké hmotnosti draku a nesprávně vypočteného težiště, což způsobovalo nestabilitu. Nevyhovovalo chlazení motoru, síly v řízení byly příliš velké aj. Z podivně tvarované kabiny byl omezený výhled. U sedmi dalších prototypů některé problémy přetrvávaly, změnu měl přinést až P-75A.

Sériová výroba

P-75A byl vlastně zcela nový typ, se všemi stavebními díly původními a motorem V-3420-23 o 2118 kW (2885 k). Kabina dostala malý kapkovitý kryt podobný krytu Mustangu. Výzbroj tvořilo šest kulometů 12,7 mm v křídlech (po 235 nábojů na zbraň) a čtyři další seskupené na přídi trupu; ty střílely synchronizovaně a měly po 300 nábojích. Pod křídly byly závěsy pro dvě pumy po 454 kg.
Mnohé nedostatky původních XP-75 se skutečně podařilo odstranit, což dokázaly zkoušky prvního P-75A, započaté v září 1944. Armádní letectvo se však rozhodlo, že nebude zvyšovat počet svých stíhacích typů, protože P-47 a P-51 jako dálkové doprovodné zcela vyhovovaly. V říjnu proto zrušilo smlouvu s General Motors. Celkem odebralo pět sériových P-75A a šestý nedokončený určený na náhradní díly. Tři letouny byly při zkouškách zničeny haváriemi, při dvou z nich ztratili životy i piloti. Na dalších se zkoušely různé konstrukční detaily a celý program byl 8. listopadu 1944 zrušen. Úplné letové zkoušky P-75A nebyly nikdy dokončeny, avšak jisté bylo, že nikdy nebyla dosažena předpokládaná rychlost 693 km/h. Jeden z prototypů se dostal až na 669 km/h, P-75 skončily u 646 km/h.
Postaveno bylo celkem osm XP-75 (sériová čísla 43-46950 a 43-46951 a 44-32161 až 44-32166) a pět P-75A plus jeden nedokončený stroj (sériová čísla 44-44549 až 44-44554).

Takticko-technické údaje

Výrobce: General Motors Corporation, pobočka Fisher Body Cleveland, Ohio.
Rozpětí: 15,05 m
Délka: 12,33 m
Výška: 4,73 m
Nosná plocha: 32,28 m2
Prázdná váha: 5 105 kg
Norm. vzletová hmotnost: 6 268 kg
Maximální vzletová váha: 8 809 kg
Maximální rychlost: 676 km/h
Cestovní rychlost: 502 km/h
Stoupavost u země: 21,35 m/s
Dostup: 11 100 m
Dolet normálně: 5 600 km
Dolet maximálně 6 588 km

Další literatura

  • L+K 3/78

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 23.6.2003
Vytisknout článek
General Motors (USA)
General Motors (USA)

Fotogalerie

Obr. 1 - Prototyp XP-75 (Obrázek .jpg, 6kB)
  • Obr. 1 - Prototyp XP-75
Obr. 2 - Palubní deska P-75 (Obrázek .jpg, 18kB)
  • Obr. 2 - Palubní deska P-75
Obr. 3 - Zajímavý pohled na P-75 (Obrázek .jpg, 11kB)
  • Obr. 3 - Zajímavý pohled na P-75

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace