Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaAmerická letadlaLockheed Martin F-16 Fighting Falcon

Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon

Lockheed Martin F-16 Fighting Falcon
Upozornění: Vzhledem k tomu, že popis tohoto letounu patří mezi nejstarší na celých stránkách, rozhodl jsem se jej aktualizovat, protože jsem to ale nestihl, tak není kompletní. Hotový bude snad na přelomu září a října.
F-16 Fighting Falcon je jedno z nejúspěšnějších vojenských letadel všech dob. V současnosti je zařazeno ve vzdušných silách 21 států a tento počet ještě není konečný, neboť o "ef-šestnácku" je skutečně velký zájem. Vždyť také od zahájení sériové výroby v roce 1978 bylo vyrobeno přes 4000 Falconů a výroba však stále pokračuje a plánuje se její udržení až do roku 2009!

Vznik, vývoj:

Koncem šedesátých let americké ministerstvo obrany schválilo návrh na vývoj lehkého stíhacího označeného zkratkou projektu LWF (Light Weight Fighter - lehký stíhací letoun). Požadavky byly předány celkem 9 firmám. Ze soutěže odpadly okamžitě společnosti Grumman, Fairchild, McDonnel Douglas, Rockwell a LTV. Pro další pokračování projektu byly v roce 1972 uzavřeny s firmami General Dynamics a Northrop uzavřeny smlouvy, podle nichž měla každá z nich vyrobit dva prototypy svých strojů do projektu LWF. Druhého února 1974 provedl prototyp YF-16 první zkušební let a v roce 1974 proběhly velké srovnávací testy prototypů YF-16 (General Dynamics, model č.401) a YF-17 (Northrop), při nichž byl kladen důraz na dobré letové vlastnosti, stabilitu, řiditelnost ve velkých i malých výškách, velkou stoupavost, akceleraci a maximální rychlost. Důležitá byla také spolehlivost a účinnost zbraňového systému, výstroje a malý poloměr zatáček v rozmezí rychlosti M = 0,8 až 1,6. Během srovnávacích zkoušek se ukázalo, že F-16 je schopen vymanévrovat sovětský MiG-21 a možná i připravovaný MiG-29.
Třináctého dubna 1972 byl pro sériovou výrobu vybrán YF-16. Později změnilo velení USAF zadání programu LWF (stíhací stroj pouze pro manévrový vzdušný boj za denních podmínek) na komplexnější ACF (Air Combat Fighter), hovořící o podstatně lépe vybaveném letounu schopném také ničit pozemní cíle, který by doplnil těžký, výkonný ale velmi drahý F-15 Eagle. Firma General Dynamics zvládla tyto požadavky a prototyp YF-16 upravila tak, že v roce 1975 USAF uzavřelo smlouvu na nákup 650 letounů F-16. První sériový letoun F-16A vzlétl 7. srpna 1978. Do operačního použití amerických vzdušných sil byly první letouny slavnostně předány dne 6. ledna 1979. Přívlastek "FIGHTING FALCON" letoun F-16 obdržel v červenci 1980. První letka letounů F-16 dosáhla bojové pohotovosti v říjnu téhož roku.

Určení letounu

Bojovým určením "efšestnástky" je v závislosti na výzbroji ničení vzdušných cílů na krátkou i střední vzdálenost, působit jako přepadový, doprovodný či hlídkující stíhač. Dále může provádět přímou leteckou podporu pozemních jednotek, přehrazovat bojiště, likvidovat prostředky PVO a ničit i námořní cíle.

Technický popis

Letoun F-16 je jednomotorový středoplošník s pevným křídlem, plovoucími horizontálními stabilizačními plochami, tříbodovým zatahovacím hydraulickým podvozkem s jednoduchými koly. Pevný rozšířený centroplán plynule přechází v příď a křídlo s prodlouženými náběžnými hranami. V konstrukci draku bylo využito asi 80% hliníkové slitiny, 10% oceli, asi 5% kompozitních materiálů a 5% titanu a dalších materiálů. Technická životnost draku je 8000 letových hodin při 55% využití zmíněného času na nácvik vzdušného boje, 20% při výcviku ničení pozemních cílů a 25% pro běžné létání.
Křídlo Pohyblivá náběžná hrana křídla a klapky po celém rozpětí odtokové hrany umožňují ve spojení s počítačovým systémem řízení automaticky měnit zakřivení křídla v závislosti na režimu letu, což umožňuje dosažení vysoké obratnosti v manévrovém vzdušném boji, vysoké efektivní cestovní (hlídkovací) a zároveň nízké přistávací rychlosti.
Trup Jednodílný, relativně k rozměrům letounu rozměrný kapkovitý překryt pilotního prostoru bez obvyklé rámové výztuhy v přední části, který spolu s relativné štíhlou přídí poskytuje pilotovi vynikající výhled - v horizontální rovině v rozsahu 360°, ve vertikální rovině 190°, do stran 40° a směrem dolů přes příď 15°. Přístrojové vybavení se mění podle verzí, požadavků uživatelů, ale i jednotlivých výrobních sérií. Pilotní kabina je vybavena vystřelovacím sedadlem. Všechny důležité ovládací prvky jsou systému HOTAS.
Výzbroj tvoří šestihlavňový kanón M61A1 ráže 20 mm se zásobou 510 kusů munice. Další výzbroj lze zavěsit na jeden centrální podtrupový závěsník, šest podkřídlových a dva závěsníky na koncích křídla pro zavěšení PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder. Na bocích přední části vzduchového kanálu je pár dalších závěsníků pro nesení speciálního kontejneru navigačního a střeleckého. Pro zvýšení doletu se pod křídlo běžně zavěšují dvě přídavné palivové nádrže o objemu po 1400 l a pod trupem jedna nádrž o objemu 1135 litrů. Maximální hmotnost externě nesené výzbroje a vybavení může dosáhnout 5440 kg. Protože výzbroje, která se na Falconech používá je opravdu mnoho, bude snad přehlednější následující seznam:
  • Protiletadlové řízené rakety
    • AIM-9 Sidewinder
    • AIM-120 Amraam
    • AIM-7 Sparrow
    • Python 3 (izraelské F-16)
    • PLŘS MAGIC 2 (na přání zákazníka)
  • Naváděné prozizemní rakety
    • AGM-65 Maverick
    • protiradiolokační AGM-88 Harm
    • protiradiolokačními AGM-45 Shrike
    • klouzavé DASA DWS 39
    • CBU-52
  • Protilodní výzbroj
    • Kongsberg Penguin Mk.3 (u norských F-16)
    • AGM-84 Harpoon
    • klouzavé DASA DWS 39
    • klouzavé pumy s televizní nebo infračervenou naváděcí soustavou GBU-15
    • CBU-52
  • Laserově naváděná
    • GBU-10/12/22/24/27
    • MC 20 Rockeye
    • CBU-87/89 Gator
  • Klasické pumy
    • Mk 82 (227 kg), Mk 84 (908 kg)
    • MC 20 Rockeye
    • CBU-87/89 Gator
  • Kontejnerové pumy
    • kontejnerové CBU-52/57/71
    • CBU-87/89/97
    • Mk-20 Rockeye II
  • Další výzbroj
    • protiletištní BLU-107/B Durandal
    • průbojné pumy BLU-109 (908 kg)
    • bloky LAU-3A s neřízenými raketami CRV-7 nebo HYDRA 70
  • Kontejnery
    • GAU/5A se čtyřhlavňovým kanónem ráže 30 mm
    • rušící kontejnery ALQ-131 a ALQ-119
    • kontejner s datovým spojem AXQ-14
    • navigační a střelecké zařízení Sniper XR
    • střelecký kontejner Sharpshooter.

Verze:

  • F-16A/B - základní jednomístná/dvoumístná verze
    • Block 1 - verze poháněná výkonnějším motorem Pratt & Whitney F100-PW200 o maximálním tahu s přídavným spalováním 106 kN. Tyto letouny byly dodávány americkým vzdušným silám, do Belgie, Dánska, Nizozemí a Norska
    • Block 5 - skoro stejné provedení jako předchozí, dodávané od roku 1980 mimo uvedené státy ještě izraelskému letectvu
    • Block 10 - série, vyráběná v průběhu roku 1981 s menšími vnitřními změnami
    • Block 15 - provedení, ve kterém byly letouny vyráběny od konce roku 1981. Hlavní odlišností byla větší plocha VOP a zdokonalený radar AN/APG-66
    • Block 20 - série, určená a vyráběná pro letectvo Tchaj-wanu, je vyráběna s vylepšeným motorem F100-PW220E o maximálním tahu 106 kN
  • F-16C/D - podstatně vylepšená jednomístnou/dvoumístnou verzi, jejíž výroba byla zahájena v roce 1984
    • Block 25 - verze, které byla dodávána americkým vzdušným silám od druhé poloviny roku 1984, má ze všech letounů F-16C/D nejnižší prázdnou hmotnost, pouhých 7620 kg
    • Block 30/32 - verze letounu, vyráběné od druhé poloviny roku 1986
    • Block 40/42 - letouny této série měly zlepšené možnosti pro navigaci a ničení pozemních cílů za ztížených meteorologických podmínek
    • Block 50/52 - zatím poslední a dosud vyráběná série, jejíž první letouny byly dodány v druhé polovině roku 1992
    • Block 50D/52D - dále upravovaná a zdokonalovaná varianta předcházejícího provedení, která je optimalizována pro zcela samostatné a nezávislé umlčování protivzdušné obrany protivníka
  • F-16N - verze, která našla uplatnění u amerického vojenského námořnictva pro účely leteckého výcviku
  • F-2 (FS-X) - verze pro japonské vojenské letectvo
  • F-16XL - je první z řady nevyráběných verzí. Konkrétně F-16XL byl navržen jako moderní útočné letadlo s křídlem ve tvaru dvojité delty. F-16XL (někdy také otznačován jako F-16E) dokázal manévrovat lépe než standardní F-16 a mohl nést dvojnásobek paliva nebo nákladu bomb! Nakonec však byla "ef-šestnáctka" v konkurzu na moderní útočné letadlo pro USAF poražena letounem F-15E Strike Eagle.

Uživatelé

  • Bahrajn: V roce 1990 bahrajnské vzdušné síly Bahrajn Amiri Air Force obdržely 12 letounů F-16 (8 strojů F-16C a 4 F-16D Block 40). Dalších 10 strojů je objednáno. Zároveň bylo zakoupeno šest kusů střeleckých kontejnerů SHARPSHOOTER.
  • Belgie: První ze čtyř zákazníků (dalšími jsou Dánsko, Nizozemí a Norsko) zúčastněných "zakázky století" na nákup víceúčelových stíhacích letadel, v níž F-16 porazila francouzkou Mirage F.1. BL/FAB (Belgische Luchtmacht/Force Aérienne Belge - vlámsky/francouzsky) původně objednala 116 strojů (96 jednomístných a 20 dvoumístných), vyráběných licenčně u belgické společnosti SABCA/SONACA, k náhradě Starfighterů. První stroj převzala 29. ledna 1979. Prvních 25 F-16A a 10 F-16B bylo vyrobeno ve standardu bloků 1 a 5. Dalších 20 jednomístných a dva dvoumístné v bloku 10, zbývající letouny pak již byly stavěny ve standardu bloku 15. V roce 1983 se Belgie rozhodla nahradit i Mirage V novými F-16, takže objednala dalších 40 jednomíctných a 4 dvoumístné Falcony, celkový počet objednaných strojů se tak vyhoupl na 180. Poslední F-16 byly belgickému letectvu předány v roce 1991, to už ale přestala být studená válka aktuální, a tak zanedlouho postihlo letectvo reorganizace. Všechny "ef-šestnáctky" bloků 1/5/15 byly vyřazeny a uskladněny na základně Weelde. Na zbylých 90 provozovaných strojích F-16A/B proběhla modernizace v rámci programu MLU, bylo zakoupeno 25 rušičů AN/ALQ-131, PLŘR AIM-120 AMRAAM a k útokům na pozemní cíle AGM-65 Maverick. Letouny F-16 nyní Belgie provozuje u čtyř operačních perutí a jedné přeškolovací na základnách Florennes a Kleine Brogel.
  • Chile: Chile v roce 2003 objednala 10 letounů F-16C/D Block 50. Šest z nich má být jednomístných a zbytek dvoumístných. Přibližná cena kontraktu je 32 milionů dolarů. První letouny budou dodány v roce 2004.
  • Itálie si pronajala od USA 34 letounů (z toho čtyři dvoumístné) F-16A/B Block 15ADF modernizovaných na standard Falcon Up a Falcon 2000. Stroje byly převzaty v roce 2003 a bylo tak umožněno vyřadit zastaralé F-104S a navrátit Británii vypůjčené Tornada F.3. Pronájem do roku 2008 bude stát 1,6 mld italských lir a poté budou Falcony nahrazeny Eurofightery Typhoon, kterých již bude tou dobou dostatečný počet, případně bude jejich pronájem prodloužen. První letoun byl slavnostně předán 9. května 2003 a poslední má být přelétnut v listopadu 2004.
  • Izrael: Izrael se stal prvním uživatelem Falcona mimo NATO. V lednu 1980 získal první z celkového počtu 64 F-16A a 8 F-16B. Počátkem srpna 1994 přebral Izrael první z celkem 50 dalších strojů F-16 Block 10. Jedná se o starší letouny ( 36 kusů F-16A a 14 F-16B ) z výzbroje americké národní gardy a realizací této dodávky v březnu 1995 se zvýšil počet izraelských strojů F-16A/B na celkem 125 kusů. Izrael získal první F-16C v prosinci 1986. Nejprve obdržel 51 F-16C a 24 F-16B typu Block 30, poté následovalo 30 jednomístných a stejný počet dvoumístných F-16C/D Block 40. V izraelském letectvu používané letouny F-16D mají na hřbetě trupu rozšířený prostor s dalším avionickým vybavením, který se táhne až po kýl svislé ocasní plochy. Tyto letouny se používají pro ničení pozemních cílů. Izraelské F-16C/D mají spoustu dalších úprav, které se týkají např. avioniky (vlastní výroba), brzdící padák, možnost použít PLŘS typu PYTHON 3 i další výzbroj vlastní výroby, přídavné palivové nádrže s kapacitou 2270 l paliva, možnost použít vlastní kontejner LITENING. Část strojů F-16C/D je vybavena upravenými motory F110-GE-110A, které jsou v "záchranném režimu" schopny vyvinout krátkodobě až o 50% vyšší tah. V roce 2001 Izrael objednal 50 letounů F-16I Objednávku však Izrael 21.12.2001 rozšířil o 52 strojů F-16I, čímž využil opci a hodnota kontraktu v rámci programu Peace Marble V. vzrostla na 1,3 mld. USD, přičemž celkový počet objednaných letounů vzrostl na 102.
  • Nizozemí: Nizozemí je dalším státem, který se zúčastnil evropské zakázky století. Původně objednalo 132 strojů F-16A/B, později však svou objednávku rozšířilo na konečných 213. První kus byl zařazen do výzbroje 7. června 1979, přičemž ze všech letounů bylo 12 jednosedadlových a šest dvousedadlových v bloku 1, 14 a 2 v bloku 5, 20 a 5 v bloku 10 a konečně 131 a 23 v bloku 15. Poslední stroj vyrobený, ostatně jako všechny předešlé, licečně u firmy Fokker, byl do služby zařazen v březnu 1992. V letech 1997 až 2003 bylo celkem 114 jednomístných a 25 dvoumístných strojů modernizováno v programu MLU a zyblé byly vyřazeny. Další rozpočtové škrty si vynutily v roce 2004 vyřazení dalších 15 strojů, přičemž do roku 2007 jich má být vyřazeno dalších 14. Přesto je počet provozovaných Falconů (od roku 2007 110) impozantní na tak malý stát jako Nizozemí. Slouží u sedmi perutí na základnách Leeuwarden, Volkel a Twenthe. První z nich mají být v roce 2010 nahrazeny novými F-35 a poslední má být vyřazen v letech 2020-2025 v závislosti na rychlosti zavádění nových letounů.
  • Řecko: V listopadu 1984 Řecko oznámilo, že hodlá zakoupit 40 F-16 C/D jako náhradu za F-5A. Formální dohoda byla podepsána v lednu 1987 a dodávka schválena pod označením Peace Xenia I. První skupina letadel F-16C/D pro Řecko byla dodána mezi listopadem 1988 a říjen 1989. Jednalo se o stroje Block 30 s motorem General Electric F110-GE-100. První F-16D byl dodán v listopadu 1988 a první F-16C byl dodán o rok později ve stejný měsíc. Řecké F-16 z první dodávky nyní procházejí modernizací "Falcon-up" v Hellenic Aerospace Industry. V dubnu 1993 Řecko objednalo dalších 40 F-16 Block 50 (program Peace Xenia II). Letadla jsou poháněna motory General Electric F110-GE-129. První dva kusy byly dodány v lednu 1997. Řecko objednalo také 24 navigačních kontejnerů LANTIRN, 16 střeleckých kontejnerů, 150 AMRAAM-120B a 82 AGM-88B HARM. V srpnu 1998 Řecko podepsalo dohodu s USA o zakoupení 20 ex-USAF F-16 Block 30. Letadla byla později upravena na standard F-16 Block 50. Třetí dodávka (Peace Xenia III), která měla původně zahrnovat 50 kusů F-16C/D Block 52+, byla v září 2001 rozšířena o dalších 10 strojů. První stroje byly zalétány 31. října 2002 a zástupcům řeckého letectva předány v březnu 2003. Jedná se o nejmodernější verzi letounu F-16, řecké letouny budou vybaveny radiolokátory AN/APG-38(V)9, novými palubními počítači, barevnými holografickými víceúčelovými displeji, přítrupovými nádržemi a motory F100-PW-229.
  • Thaj-wan:Thajwanské letectvo slavnostně zařadilo prvních 24 nových F-16C/D do služby 18.12.2002. Thaj-wan celkem objednal 70 těchto strojů.
  • USA: Největším světovým uživatelem F-16 je pochopitelně americké vojenské letectvo. První sériový F-16A bloku 1 pro USAF byl zalétán 7. srpna 1978 a řadové stroje přicházejí do služby od ledna 1979 nejprve k 388. taktickému stíhacímu křídlu na základně Hill v Utahu. Postupně se stroje rozšířily i k dalším jednotkám. Americké letectvo provozovalo všechny výrobní bloky F-16. Od roku 1984 začaly být zaváděny i stroje verzí F-16C/D. V druhé polovině 80. let bylo rozhodnuto modernizovat 270 letounů F-16A/B u Národní Gardy tak, aby byly schopny lépe vykonávat službu PVO. Dostaly nové radiolokátory AN/APG-66(V)1, nové navigační systémey a IFF systém AN/APX-109 společně s avionikou a novými závěsníky pro použití PLŘR AIM-7 a AIM-120. Konec studené války však tento program přerušil a bylo modernizováno "pouze" 241 letounů. V současné době jsou F-16 provozovány celkem 31 perutí a dalších jednotek amerického letectva a Národní gardy.

Bojové nasazení

Izraelský nálet v roce 1980 na Írácký jaderný reaktor
Izraelsko - syrská válka 1982
Válka v Perském zálivu 1989
Jugoslávie 1999
Operace Enduring Freedom v Afghánistánu 2001-2002
Iraqi Freedom (svoboda Íráku) 2003

Takticko-technické údaje

Určení letounu: víceúčelový letoun
Výrobce: Lockheed Martin Corporation (General Dynamics Corporation)
Pohon: Pratt & Whitney F-100-PE-220
Výkon: 64,90 kN
Rozpětí: 9,45 m (s raketami na koncích křídel 10,1 m)
Délka: 15,0367 m
Výška: 5,0927 m
Plocha křídla: 27,87 m2
Hmotnost prázdného letadla: F-16A: 6 866 kg; F-16B 7 157 kg
Hmotnost vzletová: F-16A: 10 594 kg; F-16B: 10 348 kg
Maximální hmotnost nákladu: pro obě verze 16 057 kg
Max. rychlost ve 12 000 m: obě verze 2 173 km/h (Mach 2,05)
Počáteční stoupavost: 254 m/s
Dostup: 15 190 m
Dolet: 3 891km
Posádka: jeden - pilot
Začátek výroby: 1980
Počet vyrobených kusů: více než 4200

Související články


Další literatura

  • Walk Around No.1 - General Dynamics F-16 Fighting Falcon, Squadron Signal (Kat. číslo 5501)
  • General Dynamics F-16 Viper, Squadron Signal
  • General Dynamics F-16A/C Fighting Falcon, ACE Publication
  • APKR 12-16, 55
  • Replic No. 43, 123

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 16.11.2004
Vytisknout článek
Lockheed Martin (USA)
Lockheed Martin (USA)

Fotogalerie

Obr. 1 - Prototyp F-16XL (Obrázek .jpg, 48kB)
  • Obr. 1 - Prototyp F-16XL

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace