Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaAmerická letadlaGrumman F-14 Tomcat

Grumman F-14 Tomcat

Grumman F-14 Tomcat
F-14 Tomcat byl považován řadou lidí za nejlepší univerzální přepadový letoun na světě. V době svého vzniku byl skutečně jeden z nejlepších, a přestože dnes již mezi špičku nepatří a ani se nerozšířil do více zemí než USA a Íránu, rozhodně se jedná o velmi výkonný stroj, který si zaslouží pozornost.

Vznik

Tomcat vznikl jako reakce na sovětský MiG-25 v druhé polovině 60. let. V roce 1961 doporučil ministr obrany Robert McNamara vývoj shodného bojového letounu pro US Navy (námořní letectvo) i US Air Force (vojenské letectvo). Námořnictvu se to však nelíbilo, proto v roce 1968 od programu odstoupilo a zatímco vojenské letectvo se rozhodlo pro letoun F-15 Eagle, námořní letectvo si vybralo konkurenční F-14 Tomcat. To po něm požadovalo zejména ochranu lodí před nepřátelským leteckým útokem. Grumman tak získal v krátké době od US Navy další objednávku. Předchozí typ F-111, určený jako bombardér do každého počasí, totiž zklamal a Grumman tak nabídl odlišný typ, který by využíval tytéž zbraňové systémy, pohonné jednotky i systém změny geometrie křídla. Vítězná konstrukce vycházela ze srovnání několika vývojových projektů, jimiž různé americké letecké firmy reagovaly na program VFX (Experimantal Fighter - pokusný stíhací letoun).

Vývoj

Po vítězství v konkurzu amerického námořnictva na nový palubní stíhací letoun byl vývoj zahájen v lednu 1969. Prototyp poprvé vzlétl 21. prosince 1970, ale při letu mu kompletně selhala hydraulika, takže se letoun asi jednu míli za startovací dráhou zřítil. Oba členové osádky se stačili katapultovat. Příčinou bylo selhání dvou hydraulických olejových trubek z titanu. První z dalších 11 zkušebních letounů vzlétl v květnu 1971 po důsledné prohlídce hydraulických systémů a výměně titanových olejových trubek za ocelové. Již v říjnu 1972 byly novými stroji přezbrojeny perutě VF-1 a VF-2 a první operační vzelet se uskutečnil z paluby USS Enterprise. Tomcaty tak ve službě nahradily zastaralé stroje F-4 Phantom II a F-8 Crusader.

Verze

F-14A je základní původní bojové provedení s motory Pratt Whitney TF30-P-412A. Letoun je opatřen analogovou avionikou a starším provedením palubního radiolokátoru AN/AWG-9. Část letounů je uzpůsobena pro nesení kontejneru TARPS s průzkumnou aparaturou. US Navy celkem převzalo 557 letounů této verze. Dalších 79 kusů bylo dodáno Íránu.
F-14B představuje zdokonalenou variantu, někdy značenou F-14A+. Od roku 1991 bylo postaveno 38 nových letounů F-14B, které se od původních odlišovaly novými motory F110-GE-400 a malými změnami v avionice. Dalších 51 strojů bylo pak modifikováno ze starších F-14A.
F-14D představuje nejmodernější variantu Tomcatu. Odlišuje se instalací radiolokátoru AN/APG-71, vystřelovacím sedadlem NACES, novým přístrojovým vybavením, rušičkou ALQ-165 pro vzdušnou sebeobranu a styčným taktickým informačním distribučním systémem a vybavením prostorů osádky multifunkčními displeji. Nově bylo vyrobeno 37 strojů a dalších 18 bylo upraveno ze starších.

Určení letounu

Letoun složí k protivzdušné obraně námořních uskupení a doprovod palubních úderných strojů. Slouží především pro ničení vzdušných cílů na dlouhou vzdálenost, může vést manévrový vzdušný boj i provádět přepadové stíhání za jakéhokoli počasí, i v noci. Letoun má též možnost útoků na pozemní cíle. Spektrum možné výzbroje však není příliš velké.

Uživatelé

USA: Americké námořní letectvo převzalo od roku 1972 do 1990 celkem 632 letounů F-14 Tomcat různých verzí. Tomcaty sloužily na všech soudobých amerických letadlových lodích. Dnes je již většina strojů F-14 vyřazena a nahrazována novými F-18E/F Super Hornet, avšak Tomcat i nadále patří k US NAVY a v každém smíšeném leteckém křídle stále je vedle třech letek s letouny F-18 Hornet i jedna s Tomcaty. Vyřazení strojů verze A se plánuje do konce roku 2003, verze B 2007 a verze D 2008.
Írán: V první polovině 70. let se v oblasti Středního východu začaly objevovat nové moderní výkonnější stroje. Například Izrael zaváděl stroje F-15 a Írák a Sýrie zaváděly MiGy-25 a v oblasti operovaly i tytéž stroje patřící Sovětskému svazu. A právě MiGy-25 Íráncům vadily nejvíce, neboť se proháněly nad jejich hlavami a Phantomy na ně byly krátké. A tak americký prezident Nixon umožnil dodávky tehdy nejmodernějších amerických strojů. Na výběr byly dva typy - F-14 a F-15. Íránci se rozhodli pro Tomcaty a v lednu 1974 objednaly prvních 30 kusů, později se kontrakt rozrostl na 80 letounů. Prvé Tomcaty dorazily do Íránu 14. ledna 1976. Jednalo se o letouny téměř shodné se stroji používanými u US NAVY, až na pohonné jednotky. Pohon totiž zajišťovaly spolehlivější TF303P-414. Již v létě 1977 došlo k prvnímu střetu mezi F-14 a MiGem-25. Tomcat se dostal do střelecké pozice, ale z dilomatických důvodů nedostal povel ke střelbě. Dodávky „ef-čtrnáctek“ byly ukončeny v roce 1978, kdy byl předán 79. letoun. Poslední, 80., zůstal v USA kvůli zkouškám. Po islámské revoluci v USA už zůstal.
Ta Írán zachvátila na přelomu let 1978 a 1979. Šáh Réza Páhlaví opustil zemi a byla vyhlášena islámská republika. Nový radikální režim ostře vystupoval proti USA, a tak byly okamžitě stornovány veškeré dodávky výzbroje a USA uvalily embargo na dovoz vojenského matariálu do Íránu. Takže například raket AIM-54 bylo dodáno pouze 284 z 714 objednaných. Od letectva v důsledku „revoluční spravedlnosti“ odešlo spoustu kvalitních pilotů i pozemního personálu. V důsledku nedostatku náhradních dílů počet provozuschopných Tomcatů poklesl do léta 1980 na pár desítek kusů. V tomtéž roce vypukla Íránsko-írácká válka, během níž byly Tomcaty intenzivně využívány. Počet provozovaných letounů se dokonce podařilo zvýšit, neboť v polovině 80. let proběhlo několik nelegálních zbrojních obchodů s Íránem. Americká vláda totiž potřebovala financovat nikaragujské exilové ozbrojené formace, ale kongres to odmítl. A tak se rozhodlo získat finance nelegální cestou. Do Íránu tak byly prostřednictvím Izraele dodány náhradní díly, rakety (zejména AIM-54) nejen pro Tomcaty. Po skončení války bylo ve výzbroji IRIAF na 60 strojů. Z toho bylo provozuschopných cca 25. Vzhledem k nedostaku originálních náhradních dílů i původních raket se u íránských F-14 využívá na 70 % dílů vyráběných v Íránu a byly prováděny zkoušky integrace výzbroje britského a ruského původu. V současné době je v provozu 30 - 35 strojů, což představuje zhruba polovinu všech letounů. V plánu jsou rozsáhlé modernizace, týkající se zástavby ruských motorů, vybavení letounu ruskou avionikou včetně skleněného kokpitu a nového radaru.
Írán tak tedy zůstal jediným uživatelem Tomcatu mimo USA. O letoun se však ve své době zajímal také Izrael, Austrálie a Kanada.

Technický popis

Letoun F-14 Tomcat je hornoplošný dvoumotorový stíhací letoun, v jehož konstrukci se kromě lehkých kovů uplatnil ve zvýšené míře i titan. Podvozek je příďového typu, zatahovací. Charakteristickými znaky Tomcatu jsou kromě měnitelné geometrie křídla uložení motorů poměrně daleko od sebe, dvojitá svislá ocasní plocha a z obrysu trupu vystupující rozměrný překryt dvoumístné kabiny.
Křídlo bylo převzato z typu F-111. Úhel křídla je kontrolován pořítečem a odpovídá rychlosti letu. Vnější části křídla mají za letu plynule měnitelný úhel šípovitosti náběžné hrany v rozmezí 20° až 68°. Při skladování v podpalubním hangáru je možné zvětšit úhel šípovitosti až na 72°. Při útoku na pozemní cíle je automaticky nastaven úhel 55° a při přistání se křídla automaticky přestavují na maximální rozpětí. V náběžné hraně jsou uložena malá trojhraná křidélka, která jsou vysunuta při letu nadzvukovou rychlostí a zaručují stabilitu letounu. Umožňují provádět obraty s přetížením 7,7 g při rychlostech Mach 1 až Mach 2. Při horizontálních i vertikálních manévrech jsou místo nich používána plovoucí kormidla. Křídla a kormidla nejsou ovládána systémem Fly-By-Wire, nýbrž systémem táhel přímo pilotem.
Trup letounu tvoří tři stavební celky. Přední část obsahuje anténu Dopplerova radiolokátoru se skupinou ekektronických bloků a kabin osádky, za kterou je opět soustava elektronických bloků s počítačem letových hodnot. Do střední části náleží hlavní palivová nádrž a centrální skříň křdíla. Zadní část trupu se skládá z gondol pohonných jednotek. Objemný plochý prostor mezi gondolami uvnitř vyplňuje zadní palivová nádrž. Před aerodynamickým ukončením trupu jsou na horní i dolní straně vyklápěcí brzdící štíty. V konstrukci letounu se uplatnil titan z 24,4 %, dále hliníkové slitiny z 39,4 %, ocel 17,4% a 0,6% připadá na bor-epoxydové panely. Ostatní slitiny a nekovové materiály tvoří 18,2% konstrukce draku. Původní verze A měla rezurs draku 6000 hodin.
Ocasní plochy jsou složeny z dvojitcýh svislých ocasních ploch vetknutých do motorových gondol pod úhlem 4,5°. Při konstrukci SOP bylo třeba počítat s tím, že výška letounu nesměla přesáhnout 4,18 m, což byla výška vnitřního prostoru letadlových lodí Midway. Sklápění SOP nepřicházelo v úvahu z pevnostních důvodů. Manévrovací schopnosti letounu se použitím dvojitých SOP značně zlepšily, nehledě na uštření hmotnosti při jejich konstrukci vzhledem k použití lehčí struktury. Obě poloviny plovouích vodorovných ocasních ploch pracují při stoupání i klesání souhlasně, při klonění se ale natáčejí diferenciálně, takže zlepšují činnost spojlerů. Rozpětí VOP činí 10,15 m. Potah SOP i VO tvoří bor-epoxydové panely. Vzdálenost mezi dvojicí SOP na vrcholcích nepřesahuje 3,25 m. Pro zlepšení podélné stability jsou na spodní části motorových gondol umístěny dvě kýlové plochy.
Podvozek tvoří hydraulicky ovládaný hlavní podvozek sklápěný dopředu a příďový podvozek se zdvojenými koly a uchycením katapultovacího zařízení sklápěný dozadu. Sklopný přistávací hák je v ocasní části trupu mezi motorovými gondolami. Rozchod podvozku je 5,0 m a rozvor 6,97 m.
Pohonná jednotka: Pohon Tomcatu původně měla zajišťovat dvojice motorů General Electric TP-30-P-12, určených původně pro F-111B. Tyto motory se zdály jako nevhodné, proto byl zahájen program ATE (Andvanced Technology Engines - Motory pokročilé technologie). Ten však záhy ztroskotal, a tak pohon Tomcatů zajišťovala dvojice motorů Pratt & Whitney TF30-P-414 s tahem 92,8 kN. Tento motor se skládal ze tří stupňů dmychadla, šestistupňového nízkotlakého kompresoru, sedmistupňové ho vysokotalkého kompresoru, prstencové spalovací komory, jednostupňové vysokotlaké turbíny a třístupňové nízkotalké turbíny. Komora přídavného spalování s pěti palivovými kolektory je zakončena konvergentně divergentní Irisovou výstupní tryskou.
Tyto motory ale nebyly tak výkonné, jak se očekávalo, proto byl obnoven program ATE a od roku 1979 se studie na vývoj nové pohonné jednotky soustředily na Pratt & Whitney F-401, Allison TF-41 a General Electric F-101GE-400. Nejvhodnější se zdál být F-101GE-400 s tahem 120 kN, proto se od roku 1984 montovaly u nových i modernizovaných strojů tyto motory.
Avionika a elektronika: Jejím základem je zbraňový systém Hughes AWG-9, jehož hlavní částí je výkonný palubní radiolokátor AN/APG-71 s dosahem 120 - 315 km. Umožňuje sledovat až 24 cílů a na 6 z nich navádět rakety. Jedná se o impulsní dopplerovský radar, který umožňuje počítači ignorovat všechny jiné objekty než nepřátelské cíle a reagovat jenom na cíle pohybující se na obrazovce dole. Tento systém tedy umožňuje dívat se na cíle shora a střílet na ně také shora dolů, což je výhodné proti nízkoletícím letadlům a raketám. Všechny zjištěné informace osádce dodávají palubní počítače, jejichž monitory jsou jak v přední, tak i v zadní kabině. Základní informace o situaci ve sledovaném prostoru poskytuje taktický informační displej. Další nepostradatelným systémem je infračervený senzor namontovaný na přední straně trupu. Tento pasivní senzor je společně s radarem využíván k navádění raket Sidewinder a Sparrow.
Výzbroj se skládá z rotačního šestihlavňového kanónu M61A1 ráže 20 mm se zásobou 675 kusů munice a kadencí 6000 ran za minutu. Základní přídavnou výzbroj tvoří až 6 PLŘS dlouhého doletu AIM-54 Phoenix a dvě PLŘS krátkého dosahu AIM-9 Sidewinder. Namísto raket Phoenix je možné zavěsit ŘS středního dosahu AIM-7 Sparrow, resp. AIM-120 Amraam. Celkem je Tomcat schopen nést 6 557 kg externí výzbroje. Kromě raket vzduch-vzduch může nést také řízenou i neřízenou protizemní výzbroj. Tu zastupují řízené pumy JDAM GBU-10/-12/-16/-24, klasické "železné bomby" Mk 80, miny Gator či průzkumné kontejnery TARPS.

Bojové nasazení

Íránsko-írácká válka 1980: Této vleklé války, trvající osm let, se zúčastnily Tomcaty na straně Íránu. Byly užívány výhradně ke stíhání, případně jako letouny včasné výstrahy (to díky svým výkonným radarům). Prvního sestřelu dosáhly již 7. září 1980. Jednalo se o vrtulník Mi-25. Později následovalo dalších 45 sestřelů íráckých letadel, z nichž 25 bylo dosaženo raketami AIM-54. Ty se však staly „nedostatkovým zbožím“, a tak byly častěji používány AIM-7 a AIM-9. Poměr ztrát ku vítězstvím byl 1:4, ale pouze jeden F-14 byl sestřelen ve vzdušném boji, neboť dalších 12 havarovalo v důsledku špatné pilotáže nebo kvůli závadám na motorech. Naopak Írák tvrdil, že jeho piloti sestřelili 12 Tomcatů.
Lybie 1986: Tomcaty poskytovaly vzdušnou ochranu spojeneckým jednotkám při útoku na teroristické cíle v Libyi roku 1986
Válka v Perském zálivu 1989
Jugoslávie - Allied Force 1999: Během bojů v Jugoslávii uskutečňovaly Tomcaty hlídkové lety a plnily bitevní a průzkumné úkoly.
Operace Enduring Freedom v Afghánistánu 2001-2002
Iraqi Freedom (svoboda Íráku) 2003

Takticko-technické údaje

Určení letounu: dvoumístný palubní víceúčelový stíhací letoun
Výrobce: Grumman
Pohon: dva turbodmychadlové motory General Electric F110-GE-400
Výkon: každý 71,56 kN (120,10 kN s přídavným spalováním)
Rozpětí: 19,5453 m (napřímená křídla); 11,6459 m (sklopená křídla)
Délka: 19,1006 m
Výška: 4,8768 m
Plocha křídla: 52,49 m2
Hmotnost prázdného letadla: 18 951 kg
Hmotnost maximální vzletová: 33 724 kg
Max. rychlost bez podvěsů: 1 997 km/h (Mach 1,88)
Cestovní rychlost: Mach 0,72
Počáteční stoupavost: 152 m/s
Operační dostup: 16 150 m
Maximální dolet: 2 965 km
Posádka: pilot a zbraňový operátor

Související články


Další literatura

  • L+K, 15/1975
  • Przeglad Konstrukcji Lotniczych No.18 - Grumman F-14 Tomcat, Altair (Kat. číslo 18)
  • Walk Around No.3 - Grumman F-14 Tomcat, Squadron Signal (Kat. číslo 5503)
  • Replic No.101
  • Aircraft in Action No.32 - Grumman F-14 Tomcat, Squadron Signal (Kat. číslo 1032)
  • Grumman F-14 Tomcat - Lock-On Vol.18, Verlinden (Kat. číslo 0761)

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 4.11.2003
Vytisknout článek
Grumman (USA)
Grumman (USA)

Fotogalerie

Obr. 1 - F-14 sloužící jako letadlo protivníka ve výcvikovém středisku v NAS Fallon v Kalifornii (Obrázek .jpg, 26kB)
  • Obr. 1 - F-14 sloužící jako letadlo protivníka ve výcvikovém středisku v NAS Fallon v Kalifornii
Obr. 2 - Tomcat ve formaci s F/A-18 a MiGem-21 (Obrázek .jpg, 26kB)
  • Obr. 2 - Tomcat ve formaci s F/A-18 a MiGem-21
Obr. 3 - Palubní deska F-14A (Obrázek .jpg, 19kB)
  • Obr. 3 - Palubní deska F-14A
Obr. 4 - Palubní deska F-14D (Obrázek .jpg, 42kB)
  • Obr. 4 - Palubní deska F-14D
Obr. 5 - Typická výzbroj - 4 × AIM-54, 2 × AIM-7 a AIM-9 (Obrázek .jpg, 20kB)
  • Obr. 5 - Typická výzbroj - 4 × AIM-54, 2 × AIM-7 a AIM-9
Obr. 6 - Zkušební odpal GBU-24 (Obrázek .jpg, 12kB)
  • Obr. 6 - Zkušební odpal GBU-24
Obr. 7 - Detail kanonu M61A1 (Obrázek .jpg, 39kB)
  • Obr. 7 - Detail kanonu M61A1
Obr. 8 - F-14 vzlétá z letadlové lodi USS Kitty Hawk k bojové misi nad Írákem. (Obrázek .jpg, 21kB)
  • Obr. 8 - F-14 vzlétá z letadlové lodi USS Kitty Hawk k bojové misi nad Írákem.
Obr. 9 - Íránský F-14 Tomcat (Obrázek .jpg, 37kB)
  • Obr. 9 - Íránský F-14 Tomcat
Obr. 10 - Íránský F-14 Tomcat (Obrázek .jpg, 23kB)
  • Obr. 10 - Íránský F-14 Tomcat

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace