Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaAmerická letadlaRockwell B-1 Lancer

Rockwell B-1 Lancer

Rockwell B-1 Lancer
Letounu B-1 se dostalo stejnou měrou příznivých i nepříznivých hodnocení. Po pravdě řečeno, většina z nich má své opodstatnění. O letounu B-1 se toho namluvilo opravdu hodně, protože to je docela výjimečné letadlo.

Vznik, vývoj:

Lancer byl vyvinut na základě projektu AMSA (Advanced Manned Strategie Aircraft - pokročilý pilotovaný strategický letoun) vyhlášeného velitelstvím USAF v roce 1965. Neměl mít výkony srovnatelné s třímachovým XB-70. Měl mít rychlost pouhých 2 Machů a neměl létat ani výše, protože hlavním účelem letounu bylo hloubkové pronikání podzvukovou do nepřátelského vzdušného prostoru. Bombardéry takového typu také přinutili Sovětský svaz rozptýlit své bojové rezervy tak, aby mohli lépe čelit této nové hrozbě. Tyto rezervy by pak nemohly Sověti použít při případné ofenzivě. Takové úvahy vedly k vývoji bombardovacího B-1. Do boje o získání kontraktu na výrobu tohoto letadla se zapojila čtveřice amerických firem - Boeing, General Dynamics, North American a Rockwell.
Nakonec zvítězila firma Rockwell International, protože ostatní firmy se z výběrového řízení odhlásily a 5. června 1970 byl uzavřen kontrakt na vývoj draků a motorů. První prototyp opustil montážní halu Rockwell v Los Angeles 26. října 1974 a po dobu šesti týdnů na něm probíhaly pozemní zkoušky. První vzlet se uskutečnil 23. prosince 1974 v kalifornském Palmdale. Let trval 76 minut a rychlost nepřekročila po celou dobu letu 350 km/h, nebyla změněna geometrie křídel a po celou dobu letěl B-1 s vysunutým podvozkem. Původně se předpokládalo objednání až 250 sériových B-1 jako náhrada za B-52. Program výroby musel být v roce 1977 přerušen, protože prezident Jimmy Carter upřednostnil střely s plochou dráhou letu. Naštěstí se poté USAF a ministerstvo obrany zabývalo letounem, který by sloužil k vypouštění střel s plochou dráhou letu, ale také by měl být vhodný pro multifunkční použití. Proto se nástupce Jimmyho Cartera, Ronald Reagan, rozhodl obnovit vývoj bombardéru B-1 a zároveň objednal 100 kusů tohoto letadla pro USAF. Sériový letoun poprvé letěl 18. října 1984, v druhé polovině roku 1985 byl dodán první B-1B dodáván k bojovému útvaru, konkrétně k 96. strategickému bombardovacímu křídlu v texaském Dyessu.

Určení letounu

B-1 Lancer byl zaveden pro ničení strategických cílů v hloubce protivníkova území jadernou municí při vysoké podzvukové rychlostí v malé výšce. Nyní jsou letouny upravovány pro ničení pozemních cílů konvenční a přesně naváděnou municí. Jaderná kapacita však zůstává zachována.

Pohonné jednotky

Motory u B-1 musí vyvinout potřebnou sílu jak v podzvukovém, tak i při nadzvukovém letu. Tento požadavek je schopen splnit pouze jediný současný motor - General Electric F-101. GE F-101 je vysokovýkonná dvouproudová turbínová pohonná jednotka, která poskytuje 7701 kg a při zapnutém přídavném spalování dokonce 13 590 kg. Tyto motory při nízkém letu vůbec nekouří, což je pro hloubkový let nezbytné. Bombardér B-1 může navíc pokračovat v letu i pouze s jedním fungujícím motorem.

Technický popis

V konstrukcí stroje je zastoupeno poměrně velké procento kompozitních materiálů. K záchraně všech členů osádky slouží vystřelovací sedadla ACES II s parametry 0-0. Piloti ovládají stroj pomocí elektro-impulzního, mechanicky zálohovaného řízení.

Výzbroj

Výzbroj je nesena na rotačních pumovnicích umístěných ve třech zbraňových sekcích nebo na šesti podkřídelních závěsnících. Její maximální hmotnost může být 365 288 kg.
  • Výzbroj pro jaderné údery
    • Osm střel s plochou dráhou letu AGM-86B (dalších dvanáct těchto střel je možné umístit na šest podkřídelních závěsníků).
    • Čtyřiadvacet ŘS krátkého dosahu AGM-69 SRAM (dalších 14 jich může být na křídelních závěsnících). Každá tato raketa má dolet okolo 170 km. Všech 24 raket může být odpáleno v době kratší než jedna minuta. Během pronikání do nepřátelského prostoru mohou být rakety AGM-69 použity i k vyčištění prostoru před letounem (např. protiletadlové baterie atd.).
    • Čtyřiadvacet jaderných pum B-61 nebo B-83 (dalších 14 jich může být na křídelních závěsnících).
    • Dvanáct B-28 nebo B-43 v pumovnici a dalších 8, resp. 14 na křídleních závěsnících.
  • Konvenční výzbroj
    • Až 84 pum Mk 82 o hmotnosti po 227 kg v pumovnici, 44 na vnějších závěsnících.
    • 98 klasických Mk-84

Verze:

B-1A - Této verze byla vyrobena čtyři testovací letadla, která působila na základně Edwards (Kalifornie).
B-1B - Verze, kterou má ve výzbroji USAF. Nosnost této verze vzrostla proti verzi B-1A o 38 556 kg. Přestože se hmotnost letounu zvýšila jen nepatrně, její zvýšení vyvolalo problémy s řízením, které byly později odstraněny zavedením systému, který posiluje stabilitu letounu a je podobný systému fly-by-wire. Regulovatelné vstupy vzduchu k motorům byly vyměněny za nové pevné. Tímto zásahem také radikálně klesla maximální rychlost na M= 1,25. Letoun obdržel novou avioniku, navigační a zbraňová zařízení. Změn doznal i podvozek, zbraňové šachty byly upraveny po použití různých druhů výzbroje či pro zavěšení přídavných palivových nádrží.

Uživatelé

USA: V Usa slouží B-1B na základnách Ellsworth v Jižní Dakotě a Dyess v Texasu. Původně byly Lancery rozmístěny na více základnách (Moutain Home, Idaho a u národní gardy na základnách McConnel, Kansas, Robins Georgia), ale po snížení počtu z 92 na 60 provozovaných strojů jsou bé-jedničky umístěny jen na dvou základnách, protože již není třeba rozptýlené dislokace bombardérů, které byla za studené války nutná kvůli snížení rizika zničení páteře jaderného letectva překvapivým útokem.

Bojové nasazení

Zajímavosti o B-1

  • B-1B je držitelem několika světových rekordů v rychlosti, nákladu a překonané vzdálenosti.
  • Lancer má údajně 130 km drátů a kabelů o celkové hmotnosti 1360 kg.
  • Flotila 100 B-1B je schopna zaútočit na 3800 cílů v jednom letu.

Takticko-technické údaje

Určení letounu: bombardér určený k ničení strategických cílů v týlu protivníka
Výrobce: Rockwell International/North American Aircraft (USA)
Pohon: čtveřice motorů General Electric F-101-GE-102 o tahu 13 563 kg
Maximální výkon: 4×133kN
Délka: 44,81 m
Výška: 10,36 m
Rozpětí: normální: 41,67 m; se složenými křídly: 23,84 m
Max. rychlost: v 11 km: okolo 1600 km/h (Mach 1,5); ve výši 152 m: 1205 km/h (Mach 0,99)
Rychlost průniková: 966 km/h
Cestovní rychlost: 1000 km/h
Dostup: 14 890 m
Hmotnost prázdného stroje: 87 091 kg
Maximální vzletová hmotnost: 216 367 kg
Dolet: 12 038 km, s doplňováním paliva téměř neomezený
Posádka: čtyři (velitel, pilot, důstojník pro útočné systémy a důstojník pro obranné systémy)
Počet vyrobených kusů: cca 100

Související články


Další literatura

  • Minigraph Vol.24 - Rockwell B-1A/B Lancer, Aerofax (Kat. číslo 24)
  • Przeglad Konstrukcji Lotniczych No.19 - Rockwell B-1B Lancer, Altair (Kat. číslo 19)
  • Detail & Scale Vol.37 - Rockwell B-1 Lancer, Detail and Scale (Kat. číslo 8237)
  • Boeing North American B-1 Lancer - WarbirdTech Vol.19, Specialty Press (Kat. číslo WT19)
  • HaPM 5/1998
  • L+K 1, 2, 3, 4/1992
  • L+K 15/1979
  • Replic No.108

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
Rockwell (USA)
Rockwell (USA)

Fotogalerie

Obr. 1 - B-1 Lancer (Obrázek .jpg, 8kB)
  • Obr. 1 - B-1 Lancer

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace