Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaRuská letadlaTupolev Tu-134

Tupolev Tu-134

Tupolev Tu-134
Po mnoho let Tupolev Tu-134 kraloval na krátkých tratích ve východní Evropě a Sovětském svazu. Ve své době se jednalo o vysoce moderní letoun s ekonomickým provozem a dobrým vybavením. Několik z více než sedmi set postavených kusů rovněž provozovaly Československé aerolinie. Také zde byly považovány „dříče“, kteří nalétali bez poruch tisíce kilometrů.

Vývoj

Potřeba zavedení nové koncepce dopravních letadel Tupolev se projevila důrazně již při vzniku „malého tůčka“ Tu-124. Montáž velmi účinných dvouproudových motorů Slovjev D-20P do dlouhých tunelových gondol mezi trupem a křídly nebyla rozhodně výhodná pro plné využití výhod dvouproudových motorů. Protože Aeroflot nutně potřeboval stroje této koncepce, byl vyvinut Tu-124 v tradiční koncepci, aby mohl co nejrychleji nastoupit do služby (létal však pouze u Aeroflotu, Interflugu a ČSA). Souběžně s přípravou výrobu Tu-124 kancelář inženýra Seljakova pracovala na konstrukci nového provedení, které by mělo motory umístěné v zádi trupu. To dostalo prozatím pracovní označení Tu-124A, upravené pak na Tu-134.
Nový typ navazoval na dosavadní řadu Tupolevových konstrukcí a vycházel z Tu-124, z kterého byla použita většina stavebních dílů. Křídla jsou téměř beze změny a rovněž celková konstrukce trupu byla převzata od Tu-124. Změnila se přirozeně celá spojující část křídlo-trup, odkud zmizely motory a jejich gondoly. Trup byl protažen dále před křídlo, aby se vyrovnala centráž letounu po změně polohy motorů dozadu.
Celá zadní část trupu byla vpracována nová. na boky trupu byly na krátká ramena zavěšeny dva dvouproudové motory Solovjev D-30 s maximálním statickým tahem 6 800 kp. letounu dominují velké svislé ocasní plochy, jejichž zvětšená plocha kompenzuje vzrůst plochy trupu před těžištěm. Vodorovná ocasní plocha klasické koncepce je umístěna na vrcholu svislé plochy, s typickým přechodovým vřetenem. Výšková kormidla a křidélka se ovládají přímo silou pilotů; směrové kormidlo je napojeno na hydraulické servořízení.
Motory v zádi trupu představovaly ve své době značný pokrok. Oproti motorům v koncích křídlech totiž poskytuje jedinečnou výhodu aerodynamicky čistého křídla bez výstupků a motorových gondol. Navíc motory umístěné vzadu snižují hluk v kabině, přispívají k dokonalejšímu využití vnitřních prostorů trupu a jsou do značné míry chráněny před nasáváním nečistot, prachu a písku ze země.

Technický popis

Tupolev Tu-134 je dvoumotorový dolnoplošník se šípovým křídlem.
Křídlo Tu-134 odpovídá křídlu Tu-124. Na jeho odtokové hraně jsou mechanicky ovládaná křidélka a hydraulicky vyklápěné dvouštěrbinové vztlakové klapky doplněné velkým odklopným štítem pod trupem. Před klapkami jsou spoilery fungující při přistání jako aerodynamické brzdy - odklopí se automaticky jakmile kola podvozku dosednou na zem. Šípovitost křídla je 35° ve 25% hloubky profilu.
Trup kruhového průřezu má uspořádaní prostorů osádky shodné s předchozími "tůčky". V přídi je kabina letovoda, za ní pak pilotní prostor s navazující kabinou palubního technika a radisty. Tu-134 může běžně létat jen se čtyřčlennou osádkou včetně jedné stewardky. Přemístěním motorů do zadní části trupu se podařilo zvětšit využitelný prostor trupu o 50%. Kabina cestujících je standardně zařízena pro 64 osob v turistické třídě s řadami křesel po čtyřech. Interiér se může upravovat podle požadavků provozovatele, například 20 cestujících v turistické třídě a 52 osob v kabině ekonomické třídě.
Přistávací zařízení je také shodné jako u Tu-124, tj. podvozek příďového typu s dvojitými příďovými a čtyřmi hlavními koly na každé noze. Hlavní podvozkové nohy se zatahují do typických tupolevovských gondolek na odtokové hraně křídla. Při zatahování se kola hlavních nohou natáčejí tak, aby ležela v gondolách s co nejmenším příčným průřezem. Radionavigační vybavení letounu bylo rozšířeno o automatické přistávací zařízení, které umožňuje přistání za všech povětrnostních podmínek. Tu-134 může vzlétat a přistávat na travnatých letištích.
Systémy: Přetlakový systém trupu má tlakový rozdíl maximálně 0,57 kg/cm2. Hydraulický systém pro vysunování klapek a štítu podvozku, servořízení směrového kormidla a obsluha podvozkových dveří pracuje s tlakem 210 kg/cm2. Palubní elektrický systém pracuje s napětím 28V.

Verze

  • Tu-134: Původní verze, které se týká technický popis.
  • Tu-134A: Prodloužením trupu vznikla verze Tu-134A, která pojme až 84 cestujících.
  • Tu-134B: „Béčka“ měla ještě modernější avioniku a prosklená příď byla už definitivně nahrazena radarem.
  • Tu-134BSH Vojenské letectvo Ruska užívá několik letounů Tu-134BSh, které slouží jako cvičné bombardovací stroje a mají v přídi radar používaný u Tu-22.
  • Tu-134UBL: Další vojenskou obměnou je Tupolev Tu-134UBL, který je ale vybaven avionikou shodnou s Tu-160 a slouží rovněž k výcviku.

Služba, uživatelé

První Tu-134 se dostaly do provozu k ruskému Aeroflotu v roce 1967 jako náhrada Iljušinů Il-18 na vnitrostátních linkách. Na svoji dobu se vyznačoval také poměrně dobrým komfortem v kabině a díky tomu se později rozšířil i k dalším leteckým dopravcům. Velkou oblibu si získal také díky nenáročnému a ekonomickému provozu a desítky „tůček“ slouží u menších dopravců v Rusku a bývalých státech SSSR dodnes. V jiných státech, zejména pak v Evropských již byly nahrazeny novými Boeingy 737 a Airbusy. Největším provozovatelem i nadále zůstává Aeroflot, který provozuje něco kolem 10 Tu-134A-3, které to již ale mají také spočítané, neboť se plánuje jejich nahrazení Tupolevem Tu-334. Celkem bylo vyrobeno přes 700 "stotřicetčtyřek".
Tupolev Tu-134
Někteří významnější civilní uživatelé: Aeroflot, Air Moldova, Azerbaijan Airlines, ČSA, Donavia, Hemus Air, Interflug, Karat Joint-Stock Compani, Kolavia, Kosmos Aviation Company, Malev, Vietnam Airlines, ...
Desítky Tu-134 sloužily také ve vojenských letectvech států Sovětského svazu, Varšavské smlouvy a dalších spřátelených zemí Ruska. Jeden Tu-134A létal také u naší armády. Po rozpadu federace jej obdržela ČR a sloužil na základně ve Kbelích. V roce 1997 však byl vyřazen. Z dalších států, které „tůčko“ provozovaly nebo ještě provozují lze jmenovat například Alžírsko, Bulharsko, Polsko, Rusko či Ukrajinu.

Takticko-technické údaje

Verze: Tu-134 Tu-134A
Pohon: 2× Solovyev D-30 turbofans (64,9 kN) 2× Solovyev D-30 Srs Ils (66,7 kN)
Rozpětí: 29 m 29 m
Délka: 34,35 m 37,05 m
Výška: 9,02 m 9,14 m
Nosná plocha: 83,4 m2 83,4 m2
Hmotnost prázdného letadla: 27 500 kg 29 050 kg
Vzletová hmotnost: 44 500 kg 47 500 kg
Maximální rychlost: 900 km/h 900 km/h
Ekonomická cestovní rychlost: 750 km/h 750 km/h
Dostup: 11 000 m 11 000 m
Dolet: 3 000 km (s 3 000 kg nákladu) 3 020 km (s 5 000 kg nákladu)
Kapacita: až 72 sedadel až 84 sedadel

Související články


Další literatura

  • Nenalezena žádná další literatura

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 17.2.2004
Vytisknout článek
Tupolev (Rusko)
Tupolev (Rusko)

Fotogalerie

Obr. 1 - Tupolev Tu-134 v barvách našeho letectva (Obrázek .jpg, 15kB)
  • Obr. 1 - Tupolev Tu-134 v barvách našeho letectva
Obr. 2 - Tu-134 Hemus Airu (Obrázek .jpg, 25kB)
  • Obr. 2 - Tu-134 Hemus Airu
Obr. 3 - Tu-134 ČSA (Obrázek .jpg, 27kB)
  • Obr. 3 - Tu-134 ČSA
Obr. 4 - Pro porovnání Tu-124 (Obrázek .jpg, 14kB)
  • Obr. 4 - Pro porovnání Tu-124

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace