Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaRuská letadlaMiG-31 Foxhound

MiG-31 Foxhound

MiG-31 Foxhound
MiG-31 je určitě nejvýznamnějším světovým přepadovým stíhacím letounem. Tento letoun je přepadový stíhač určený k získání letecké nadvlády, což je kategorie, v které kromě MiGu-31 není žádný jiný letoun.

Vývoj a využití

Vývoj této stíhačky započal přibližně ve stejném období, kdy začaly být do výzbroje USA zařazovány první B-1. Bombardér B-1 představoval pro Rusy nesmírné nebezpečí, protože Sověti měli velké množství letišť, které se mohlo stát zbytečné, pokud by B-1 pronikl pod radarový deštník a mohl by proletět nad většinou území SSSR ve velmi malé výšce, bez hrozby napadení sovětskými stíhači.
Do projektu na nový záchytný stíhač se vedle MiGu-31 přihlásila i konstrukční kancelář Tupoleva s letounem Tu-148. Z počátku měl navrch Tupolev, který stihl postavit ještě maketu svého projektu. Mikojanova kancelář zvolila jako základ nového letounu osvědčený typ MiG-25. První úvaha byla pouze modernizovat MiG-25, avšak později se rozhodlo, že se postaví úplně nový letoun. Důraz byl kladen na dlouhý dolet a možnost ničení několika vzdušných cílů najednou (například bombardérů nebo raket protivníka). Z důvodu zvýšených nároků na pilota přibyl ještě operátor zbraňových systémů. Kancelář Mikojana připravila několik variant. První byla jakýsi hybrid mezi MiGem-23 a 25. Další projekt nazvaný „izdělije 518-55“ byl již podobný MiGu-31. V roce 1972 zde zahájili práce na „izděliji 83“, který vnějškově zůstal stejný s MiGem-25, ale s daleko lepším vybavením.
První prototyp byl postaven v roce 1975 v Moskvě a jeho první vzlet se uskutečnil 16. září stejného roku. Druhý prototyp č.832 byl již plně vybaven včetně zbraňového systému a byl dokončen o rok později. Protože letoun se ukazoval jako velmi dobrý, bylo rozhodnuto o zahájení sériové výroby již v roce 1977 v továrně v Gorkém, ačkoli ještě nebyly dokončeny všechny zkoušky prototypů. Proto i řada migů prvních sérií sloužila ke zkouškám. Program zkoušek byl dokončen až v roce 1980 a první MiGy-31 začaly být dodávány v roce 1982 k plukům protivzdušné obrany (dále jen PVO), kde nahrazovaly dosluhující Tu-128, Su-15 a starší varianty MiG-25. První zkušeností, kterou získali u leteckých útvarů s novým stíhačem, byl jeho nedostatečný dolet. Bylo proto rozhodnuto vybavit letoun zařízením na doplňování paliva za letu. Celkem bylo vyrobeno přes 500 MiGů-31 a v současné ruské PVO jich slouží asi 300 (podle jiných údajů 425). Kromě Ruska má MiGy-31 ve své výzbroji pouze letectvo Kazachstánu.

Technický popis

Vnějškově letoun zůstal podobný MiGu-25, ale svým vybavením předstihl všechny současné sovětské i zahraniční letouny své kategorie. Středem avioniky se stal RL N-007 Zaslon. Byl vyvinut v roce 1975 a představuje do dnešních dnů unikátní systém, nepoužitý sériově na žádném jiném letounu nikde ve světě. Radar dosahuje až 300 km, může sledovat současně až 10 cílů a na 4 z nich navádět rakety. Udává se, že 4 MiGy-31 mohou pokrýt území až o šířce 800 km a předávat si navzájem údaje o cílech, event. na ně navádět jiné letouny např. MiGy-29 nebo Su-27. Hlavní podvozek má 2 kola tandemově uspořádaná. Dvoumístná kabina je vybavena vystřelovacími sedačkami K-36DM. Klasických nikl-ocelových částí je v letounu 49%, titanu 16%, hliníku 33% a 2% konstrukce tvoří kompozitní materiály. Pohonnou jednotku tvoří dvojice motorů Solovjov D-30F-6, které jsou sice silnější než u MiGu-25, ale rychlost Foxhoundu je „pouze“ 2,4 mach (MiG-25: 3,2 mach). Tato nesrovnalost vznikla vyšší hmotností jednatřicítky ( max. vzletová 41 152 kg, MiG-25: 35 824 kg).

Výzbroj

Výzbroj tvoří šestihlavňový 23 mm kanón GŠ-23-6, 260 nábojů, 8000 ran/min, poloaktivní střely dalekého dosahu (110 km) R-33 polozapuštěné pod trupem, střely středního dosahu R-40 a střely krátkého dosahu R-60 M na podkřídelních závěsnících.

Verze

  • MiG-31A: verze bez nástavce pro tankování za letu
  • MiG-31B: verze s nástavcem pro tankování za letu
  • MiG-31BS: takto byly označeny všechny dříve vyrobené exempláře, které byly následně dopracovány do standardu MiG-31B
  • MiG-31E: označení exportní verze s ochuzeným avionickým vybavením
  • MiG-31D: verze s upraveným systémem řízením palby a s 1 velkou raketou, určenou k ničení orbitálních stanic protivníka
  • MiG-31M: modernizovaná verze s výkonnějším radiolokátorem Zaslon-M. Změny nastaly také v kabinách posádky. V kabině pilota byl instalován nový HUD, v kabině operátora 3 velké víceúčelové displeje. Vzhled letounu se téměř nezměnil. Kvůli vyšší vzletové hmotnosti byl letoun vybaven silnějšími motory D-30F-6M. Byla vylepšena raketová výzbroj, zmizel kanon. Vzhledem k špatné ekonomické situaci však verze M nebyla uvedena do sériové výroby.
  • MiG-31F: tato verze může nést protizemní rakety a bomby všech typů navádění, její schopnosti záchytného stíhače zůstávají plně zachovány
  • MiG-31FE: exportní verze, jejíž vybavení bude záležet na přání zákazníka

Uživatelé

Rusko, Kazachstán

Takticko-technické údaje

Určení letounu: přepadový stíhač určený k získání vzdušné nadvlády
Výrobce: Mikojan a Gurjevič (Rusko)
Pohon: dvojice motorů Solovjov D-30F-6
Výkon: 2×151,9kN
Délka: 21,5011 m
Výška: 5,6134 m
Rozpětí: 14,3066 m
Max. rychlost: Mach 2,4
Dostup: 22 785 m
Maximální hmotnost: 41 152,86 kg
Dolet: 2 092 km
Posádka: dva - pilot, zbraňový operátor
Začátek výroby: 1979
Počet vyrobených kusů: 500

Související články


Další literatura

  • Mikoyan Gurievich MiG-25/31 - Monografie Lotnicze Vol.3, AJ Press (Kat. číslo ML03)
  • Przeglad Konstrukcji Lotniczych No.13 - Mikoyan Gurievich MiG-31 Foxhound, Altair (Kat. číslo 13)
  • HaPM Special 1990

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
MiG (Rusko)
MiG (Rusko)

Fotogalerie

Obr. 1 - MiG-27 (Obrázek .jpg, 12kB)
  • Obr. 1 - MiG-27

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace