Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaRuská letadlaMilov Mi-28 Havoc

Milov Mi-28 Havoc

Milov Mi-28 Havoc
Milov Mi-28 je bitevní vrtulník s dvojčlennou posádkou, protitankový, pro přímou podporu pozemních vojsk a pro vzdušný boj. Jeho vývoj začal sice již v sedmdesátých letech, ale pád Sovětského svazu způsobil že se jeho vývoj opozdil a nebyl zaveden do sériové výroby. Až v nedávné době byla uvedena nejmodernější verze Mi-28N, která představuje jeden z nejmodernějších bitevních vrtulníků na světě a má být zahájena její sériová produkce.

Vývoj

Vývoj vrtulníku Mi-28 začal v roce 1976 na základě požadavku sovětských pozemních ozbrojených sil na nový protitankový a bitevní vrtulník, který by zastoupil Mi-24. Vedení projektu byl pověřen N. Tishchenko a první návrhy byly v roce 1980 předány ministerstvu obrany. Vzniklo několik návrhů, včetně stroje s dvojicí nosných rotorů a jedním tlačným, nakonec ale zvítězil klasicky řešený typ, který byl podobný staršímu Mi-24, ale neměl nákladový prostor. Ve stejné době měl i Kamov hotov své návrhy na vrtulník Ka-50, který byl konkurentem Mi-28. Oba typy se zdály být stejně nadějné, proto ministerstvo obrany dovolilo oběma konstrukčním kancelářím pokračovat ve vývoji.
Stavba prvního prototypu (číslo 012) začala v roce 1981 a poprvé vzlétl 10. listopad 1982; poháněn ještě dvojicí motorů Klimov TV3-117BM. Druhý prototyp (číslo 022) měl již nový vyrovnávací rotor a výkonnější motory TV3-117VMA. V říjnu 1986 byl za vítěze v konkurzu na nový protitankový vrtulník vyhlášen Kamov Ka-50, na základě modernější koncepce, další vývoj Mi-28 však nebyl zastaven a Milov jej dále vylepšoval a snažil se změnit rozhodnutí vojenských představitelů.
V lednu 1988 absolvoval zlepšený Mi-28A (číslo 032) svůj první let a v roce 1992 byl v Moskvě na leteckém veletrhu představen druhý stroj (číslo 042). Na konci 90. let se vedení firmy Mil rozhodlo snížit financování programu Mi-28A a nadále pokračovat ve verzi Mi-28N určené pro boj za každého počasí a v noci, neboť ruskému letectvu stroj takového typu chyběl. To se ukázalo jako prozíravé řešení, neboť v roce 1994 Ruské ministerstvo obrany začalo požadovat nový vrtulník pro boj za různých meteorologických podmínek a v noci. První prototyp verze N (číslo 014) byl přestavěn z prvního prototypu (012) a vzletové zkoušky absolvoval 14. listopadu 1995. Formální roll-out se uskutečnil 16. srpna 1996 a první let 30. dubna 1997. Na MAKS 2003 vrchní velitel ruského válečného letectva, generálplukovník Vladimír Michailov, oznámil, že Mi-28N vyhrál zakázku na nový víceúčelový bitevní vrtulník, konkurenční Ka-52 bude zakoupen pouze v malém počtu. První předsériový vrtulník Mi-28N poprvé vzlétl z letiště v Rostově na Donu 31. března 2004. Plánuje se ještě výroba dvou předsériových strojů, které budou sloužit ve výcvikovém středisku CBP v Taržoku.

Mi-28N

Milov Mi-28N představuje verzi tohoto vrtulníku určenou pro boj noci a za ztížených meteorologických podmínek. Nedávno již první předsériový vrtulník Mi-28N uskutečnil svůj první zkušební let v trvání 14 minut. Vrtulník je od roku 1993 vyvíjen společností Mil Moscow Helicopter Plant v Moskvě. Jedná se o kvalitativně novou generaci bojového vrtulníku, schopného působit ve dne i v noci v plně automatickém režimu „kopírování terénu“ v přízemní výšce asi 5 metrů nad terénem. Podle některých odborníků se jedná o nejmodernější bitevní vrtulník na světě, který předčí i na západě popularizovaný AH-64D Apache.
Mezi hlavní změny oproti Mi-28A patří zejména nový reduktor VR-29 a nový integrovaný avionické systém IKBO-28. Jeho základ je tvořen přehledovým radiolokátorem N025 Almaz 280 pracující v milimetrovém pásmu a je umístěn v kulovém pouzdře nad hlavní rotorovou hlavou. Optoelektronická přehledová a zaměřovací stanice Tor, která přijímá informace z radiolokátoru je umístěna v pouzdře pod nosem vrtulníku. Další výbavu tvoří radiostanice R-999, družicový navigační systém a optoelektronická přehledová stanice pilota GOES-520 pro let ve dne i v noci.
Pilotní kabina je vybavena dvojicí barevných displejů MFI-10 a přehledovým displejem SOI-28, zbraňový operátor má k dispozici displej PS-7 pro řízení raketové výzbroje a dva barevné displeje MFI-10, vše od společnosti Ramenskoe Instrumentbuilding Design Bureau. Pilot i zbraňový operátor mají k dispozici brýle pro noční vidění OVN-1 Skosok, počítá se se zavedením nového přilbového zaměřovacího systému NSCI.

Uživatelé

Rusko: Až v roce 2004 konečně došlo k objednávce sériové výroby. Dne 31.března 2004 v Rostově na Donu oznámil velitel ruského vojenského letectva Vladimír Michajlov, že ruské vojenské letectvo má v plánu zakoupit až 300 vrtulníků Mi-28N, pevně objednáno jich je padesát. Dodávky vrtulníků mají být zahájeny pěti stroji v roce 2006, přičemž poslední mají být dodány v roce 2010. Výrobní linka by měla být v provozu až do roku 2015.
Jižní Korea: V roce 2000 byl v Jižní Koreji v rámci tendru na nový bitevní vrtulník nabízen Milov Mi-28NEh (exportní provedení Mi-28N), o rok později bylo ale výběrové řízení zrušeno ve prospěch domácího projektu společnosti Korea Aerospace Industrie.
Skandinávské země: Ve skandinávských zemích probíhalo výběrové řízení v polovině devadesátých let, kdy se Norsko, Švédsko a Finsko rozhodlo pro společný nákup bitevních vrtulníků. Vedle západních strojů AH-1 Cobra, AH-64 Apache, A-129 Mangusta, Eurocopter Tiger a AH-2 Rooivalk zde byl nabízen také Mi-28A. V říjnu 1995 proběhly porovnávací zkoušky mezi AH-64 a Mi-28, které ukázaly, že jedinou slabinou Havocu je špatná výbava pro boj v noci a v jiných parametrech je stejný nebo lepší než Apache. Výběrové řízení však bylo později zrušeno.

Technický popis

Trup má klasickou poloskořepinovou konstrukci, jeho potah trupu je zhotoven z největší části z kovu. Pilot a navigační/systémový operátor sedí ve dvou oddělených tandemově uspořádaných kabinách. Pilotní prostor a nejdůležitější palubní systémy jsou chráněny pancéřováním z titanu, které má být odolné vůči střelám až do ráže 30 mm. Zasklení kabiny je zhotoveno z neprůstřelného skla, které je vsazeno do masivních kovových rámů a je odolné projektilům až do ráže 12,7 mm. Do přední kabiny se vstupuje z levé strany, do zadní z pravé. Za pilotním prostorem a mezi pohonnou jednotkou jsou palivové nádrže se samozacelitelným potahem. Za levým zbraňovým křídlem je odklopný panel, který umožňuje obsluze vstup do servisní šachty, která může sloužit i k přepravě až třech osob, například při záchraně osádky sestřeleného vrtulníku.
Nosný rotor má elastomerickou rotorovou hlavu a pět rotorových listů vyrobených z kompozitních materiálů, je umístěn nad střední částí trupu, v nouzi může hlava rotoru běžet 30 minut bez mazání. Čtyřlistý, na pravé straně umístěný vyrovnávací rotor má také elastomerickou hlavu, na kterou jsou připojeny čtyři listy, z důvodu nižší hlučnosti ve tvaru písmene X (úhel 35°/145°). Oba rotory jsou vybaveny elektrickým odledovačem a jsou vyrobeny z materiálu, který vydrží zásahy 20 mm střelami.
Podvozek je nezatažitelný tříbodový záďového typu. Je zkonstruován tak, aby byl schopen pohltit energii vzniklou při svislém pádu rychlostí až 12 m/s tak, aby osádka přežila.
Pohonná soustava se u Mi-28A skládá ze dvou turbohřídelových motorů typu Isotov TV-3-117VMA, každý o výkonu 1637 kW (Mi-28N je vybaven výkonnějšími VK-2500 o výkonu 2 × 1766 kW), je také vybaven pomocnou energetickou jednotkou pro samostatné akce. Motory jsou umístěny daleko od sebe v pancéřovaných gondolách, aby se tak minimalizovalo riziko poškození obou motorů, Mi-28 je schopný letu i jen s jedním motorem. Výstupní plyny z motorů jsou ochlazovány vzduchem, který je nasáván obdélníkovými otvory na bocích zadní části motorových gondol. Oproti ostatním vrtulníkům jsou však směřovány dolů, zejména z důvodu obrany před nepřátelskými letouny a vrtulníky. Vyzařování infračervené energie se oproti Mi-24 snížilo 2,5×.
Výzbroj je tvořena kombinací řízených a neřízených raket, pum a kanónu. Základním zbraňovým systémem je 30 mm rychlopalný kanón 2A42 v otočné věžičce NPPU-28, jehož kadence je 900 výstřelů za minutu. Maximální zásoba munice je 250 nábojů nesených po bocích otočné věžičky. Kanón je převzat z bojového vozidla pěchoty BMP-2 a svými parametry (úsťová rychlost střely, průbojnost, dostřel, ...) převyšuje kanón AH-64 Apache.Věž se může do boku na obě strany natáčet o 110°, může se zdvihnout o 13° a klesnout o 40°. Další výzbroj může být nesena pod krátkým křídlem na čtyřech závěsnících. Typickou výzbroj tvoří dvojice raketových bloků UB-20, každý s dvaceti 80 mm raketami S-8 a dva adaptéry APU-8/4U pro protitankové řízené střely. Běžně se používají nadzvukové protitankové řízené střely 9M120 Ataka (AT-9) s doletem až 6 km; dále se mohou použít i starší 9M114 Šturm-C (AT-6). Z další možné výzbroje lze jmenovat například raketové bloky B-13 pro neřízené střely S-13 ráže 122 mm, kanónové kontejnery UPK-23-250, či klasické letecké pumy o hmotnostech 250 a 500 kg. Pro boj se vzdušnými cíly slouží IČ naváděné střely 9M39 Igla-V. Maximální hmotnost nesené výzbroje je 2000 kg.

Takticko-technické údaje

Verze: Mi-28A Mi-28N
Určení: Protitankový a bitevní vrtulník
Pohon: 2 × Klimov TV-3-117VMA 2 × Klimov TV-3-117VK
Rozměry:
Průměr nosného rotoru: 17,2 m 17,2 m
Rozpětí: 4,88 m 4,88 m
Délka bez / včetně rotoru: 17,01 m / 21,16 m 17,01 m / 21,16 m
Výška: 3,82 m 4,70 m
Hmotnosti:
Prázdná váha: 8 059 kg 8 590 kg
Max. hmotnost výzbroje: 1 605 kg 1 702 kg
Maximální vzletová váha: 11 500 kg 11 500 kg
Vnitřní palivo: 1 337 kg (1 720 kg) 1 337 kg (1 720 kg)
Výkony:
Maximální rychlost: 300 km/h 320 km/h
Cestovní rychlost: 265 km/h 270 km/h
Operační dostup: 5 750 m 5 750 m
Dolet: 460 km 435 km (10% rezerva)

Související články

  • Nenalezeny žádné související články

Další literatura

  • HaPM 9/1993
  • L+K 12-13/1999

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 23.2.2005
Vytisknout článek
Milov (Rusko)
Milov (Rusko)

Fotogalerie

Obr. 1 - Původní návrhy Mi-28 (Obrázek .jpg, 26kB)
  • Obr. 1 - Původní návrhy Mi-28
Obr. 2 - Mi-28N se odlišuje kulovým poudzrem radaru. (Obrázek .jpg, 26kB)
  • Obr. 2 - Mi-28N se odlišuje kulovým poudzrem radaru.
Obr. 3 - Kabina střelce (přední) (Obrázek .jpg, 18kB)
  • Obr. 3 - Kabina střelce (přední)
Obr. 4 - Kabina pilota (zadní) (Obrázek .jpg, 17kB)
  • Obr. 4 - Kabina pilota (zadní)
Obr. 5 - Kanón 2A42 (Obrázek .jpg, 30kB)
  • Obr. 5 - Kanón 2A42
Obr. 6 - IČ snímač v přídi (Obrázek .jpg, 21kB)
  • Obr. 6 - IČ snímač v přídi
Obr. 9 - Rakety 9M114 Shturm-C a UB-20 (Obrázek .jpg, 20kB)
  • Obr. 9 - Rakety 9M114 Shturm-C a UB-20

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace