Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaRuská letadlaAntonov An-24

Antonov An-24

Antonov An-24
Koncem 50. let hledal sovětský Aeroflot náhradu za pístová dopravní letadla Iljušin Il-14 pro síť vnitřních linek. Konstrukcí vhodného letounu byl pověřen Oleg Konstantinovič Antonov, hlavní konstruktér vývojového střediska leteckého průmyslu v Kyjevě. Získal dobrou pověst vývojem a stavbou těžkých čtyřmotorových dopravních letadel An-10 Ukrajina a byla tedy oprávněná naděje, že zvládne v daném termínu i konstrukci lehčího stroje.

Vývoj

Původní specifikace Aeroflotu zněly na letoun schopný přepravovat 32 až 40 cestujících, tedy tolik, kolik pojmuly Il-14 upravené v Československu. Tyto požadavky z roku 1958 byly dosti skromné, ale odpovídaly tehdejší úrovni plánování a ekonomice letecké dopravy v SSSR. První prototyp An-24 byl zalétán v dubnu 1960. Jeho vlastní stavba trvala pouze 14 měsíců a deset dní, tedy rekordně krátkou dobu. O. K. Antonov uplatnil při jeho konstrukci osvědčené prvky - hornokřídlé uspořádání nosných ploch a jednoduché, značně vysoké svislé ocasní plochy.
Při letových zkouškách prvního prototypu se projevily některé nedostatky ve stabilitě jimiž zjevně trpěly i první stroje řady An-10. Získané zkušenosti byly proto využity ke změnám, které se podařilo uplatnit již u druhého prototypu. Ten měl vyšší svislou ocasní plochu se širším přechodem do hřbetu trupu, vodorovné plochy postaveny do ostřejšího úhlu V a na spodní části zádě ještě pomocnou kýlovou plochu. Tato opatření spolu s negativně skloněnými konci křídel dokázala zajistit potřebnou stabilitu letounu ve všech režimu letu. K dalším úpravám patřilo například prodloužení motorových gondol a zvětšení příďového kužele, v němž jsou uloženy radiolokační přístroje.
Dva prototypy An-24 byly hotovy již v roce 1960, avšak stroje tohoto typu zahájily dopravu na linkách Aeroflotu teprve v září 1963 na spojích mezi Moskvou, Saratovem a Voroněží. Dlouhá doba mezi zkouškami prototypů a zavedením do služby byla ztracena v důsledku nedostatečně vědecky fundovaného základního požadavku Aeroflotu. V době zkoušek prvních prototypů přehodnotil Aeroflot své požadavky na podkladě rozboru vlastních i zahraničních provozních parametrů a dospěl k názoru, že ekonomicky značně výhodnější by byl letoun s kapacitou 44 až 48 cestujících. Z toho vyplynula velmi náročná rekonstrukce interiéru trupu An-24, která se ovšem neomezila jen na zmenšení roztečí sedadel, která ale postihla i celou celkovou dispozici pomocných prostorů, toalet, šaten, zavazadlových kabin atd.

Výroba

Antonova továrna postavila pět strojů An-24 ověřovací série. Z nich byl jeden podroben pevnostní zkouškám a druhý únavovým zkouškám, při nichž bylo ve dvouhodinových zatěžovacích cyklech napodobeno 76 000 letových hodin. Běžná životnost draku byla pak stanovena na 30 000 hodin. Státní zkoušky byly ukončeny až v září 1962 a další rok zabrala technická příprava Aeroflotu. Antonův An-24 tedy nevyniká zavádění do řadové služby.
Výroba letounu An-24 v sériové stavbě vyžaduje asi 40 000 pracovních hodin na jeden stroj. Z linky vycházely průměrně 4 stroje měsíčně. Pracnost výroby se podařilo značně snížit aplikací lepených spojů a elektrického bodového svařování tam, kde to bylo možné. Celkem bylo vyrobeno přes 1 100 letounů různých verzí, výroba bezlicenční kopie pod označením Xian Y-7 však stále probíhá v Číně.

Verze

Základní verze An-24B upravená pro 44 nebo 48 cestujících. An-24B se dodávaly také ve smíšené verzi a ve verzi rychle přeměnitelné s osobní na nákladní. Další modifikací byla An-24RV, která měla v pravé motorové gondole zabudovaný malý pomocný proudový motor o tahu 9 kN, který usnadňoval start z vysoko položených ploch. An-24T byla nákladní verze, kde dveře do kabiny cestujících nahradily velké nákladové dveře, nákladní verze RT byla stejně jako vojenská RV vybavena pomocným proudovým motorkem. Verze An-24P byla určena pro vojenské využití jako transportní a výsadková.

Uživatelé

An-24 se záhy po zavedení do služeb dostaly za hranice SSSR. Sloužily (slouží) u mnoha civilních uživatelů (například v polském LOTu, německém Interflugu, rumunském Taromu, afghánské Arianě, samozřejmě také v ruském Aeroflotu a dalších). An-24 se také dostal do mnoha vojenských letectev světa - do Angoly, Arménie, Azerbajdžánu, Bulharska, Československa, České Republiky, Chorvatska, Íráku, Rumunska, Ruska, Severní Koreje, Slovenska, Súdánu, na Ukrajinu a Kubu, ...

Technický popis

An-24 je celokovový samonosný hornoplošník se zatahovacím podvozkem.
Křídlo je sestaveno z pěti částí. Obdélníkový centroplán má rozpětí 9,4 m a je posazen na hřbet trupu. Nese na svých koncích motorové gondoly. Za gondolami se na centroplán napojují střední lichoběžníkové části délky 4,5 m, ukončené mezi vztlakovými klapkami a křidélky. Vnější části křídel pak nesou křidélka. Konstrukce křídla je dvounosníková, přičemž oba nosníky, žebra a vyztužený potah mezi nimi tvoří torzní skříň na níž se napojuje náběžná část a odtoková hrana. Náběžná část má dvojitý potah mezi jehož vrstvami proudí horký vzduch pro odledování křídel. Vztlakové klapky jsou dvouštěrbinové, vysunované hydraulicky. Jejich konstrukce přispívá k tomu, že An-24 má podobné vzletové a přistávací vlastnosti jako Il-14 a může použít stejných letišť, na kterých dosud sloužily pístové „ily“. Křidélka na vnějších částech křídel jsou dvojitá; na vnitřních křidélkách jsou elektricky ovládané vyvažovací spojky.
Trup má skořepinovou konstrukci. Jeho příčný řez je vytvořen dvěma poloměry, čímž trup dostal neobvyklý tvar s hranou ve spodní části. Tento průřez trupu je technologicky i pevnostně velmi výhodný. V přídi trupu je povětrnostní radiolokátor a parabolickou anténou. Za ním je čelní přepážka přetlakového prostoru, který se táhne až k ocasním plochám, kde končí za šatnou a zavazadlovým prostorem. Osádka je tříčlenná a tvoří ji pilot, druhý pilot (radista) a letovod. Podle charakteru letu může být přibrán ještě palubní mechanik a letuška. Nákladní prostor je v přední části trupu mezi pilotní kabinou a kabinou cestujících a je přístupný čtvercovými dveřmi na pravém boku; na stejném boku, ale vzadu, je vstup do zadního nákladního prostoru za toaletou. Vstupní dveře pro cestující jsou na levém boku mezi křídly a ocasními plochami. Všechny dveře se otvírají dovnitř.
Ocasní plochy mají konstrukci podobnou jako křídlo. Ovládání kormidel je mechanické.
Přistávací zařízení tvoří podvozek příďového typu se všemi koly dvojitými. Příďová kola mají rozměry 700×250, tlak 3,5 kg/cm2 a jsou řiditelná. Hlavní kola mají rozměry 900×30 a jsou nahuštěna na tlak 5 kg /cm2. Mají talířové brzdy. Ovládání podvozku je hydraulické, s pomocným pneumatickým systémem. Hlavní podvozková kola se zatahují do motorových gondol pod vlastní motory.
Pohonné jednotky, dva turbovrtulové motory A. G. Ivčenka AI-24, jsou v gondolách pod křídly. Gondoly jsou poměrně velké, ploché a motory v nich zabírají jen málo místa. Maximální výkonnost je 2550 koní. Vrtule je čtyřlistá, automatická s hydraulickým ovládáním. Vstup vzduchu do motoru je okolo vrtulové hřídele. Vstupními otvory pod motorem se lapá vzduch pro chlazení oleje a pro různé agregáty. Palivové nádrže jsou čtyři vakové v centroplánu a dvě integrální ve vnitřních částech vnějších dílů křídel. Celkový obsah nádrží je 5500 litrů. Zásoba oleje je 53 litrů.

Takticko-technické údaje

Rozpětí: 29,2 m
Délka: 23,53 m
Výška: 8,32 m
Nosná plocha: 72,46 m2
Hmotnost prázdného stroje: 13 300 kg
Normální vzletová hmotnost: 20 000 kg
Maximální vzletová hmotnost: 21 000 kg
Max. rychlost: 500 km/h
Cestovní rychlost: 450-475 km/h
Stoupavost u země 7,7 m/s
Dostup normálně 9 000 m
- na jeden motor 2 700 m

Související články

  • Nenalezeny žádné související články

Další literatura

  • Typy broni i uzbrojenia No.89 - Antonov An-26, Bellona (Kat. číslo 89)
  • L+K, 17/1976

Info o článku

Autor:
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
Antonov (Rusko)
Antonov (Rusko)

Fotogalerie

Obr. 1 - Antonov An-24 (Obrázek .jpg, 9kB)
  • Obr. 1 - Antonov An-24

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace