Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaPolská letadlaPZL TS-8 Bies

PZL TS-8 Bies

PZL TS-8 Bies
Přibližně ve stejné době, kdy v Československu probíhal vývoj pístového cvičného pokračovacího letadla TOM-8 ing. Karla Tomáše, pracovali v polském Instytutu Lotnictwa na konstrukci stroje stejné kategorie. Jeho projektování vedl ing. Tadeusz Sołtyk. Zadání obou vývojových úkolů vypadalo přibližně stejně – letectva Polska i ČSR měla dostat stroje s tříkolovým zatahovacím podvozkem, vysokými výkony, ale s podstatně ekonomičtějším provozem než u Jakolevových Jaků-11 s motory po 700 k.

Původní projekt s motory Argus

Polští konstruktéři tehdy měli poněkud volnější ruce a vojenské letectvo nezasahovalo tolik do jejich práce takovými nevyzrálými požadavky, jako v případě TOMu-8. Ing. Tadeusz Sołtyk se nemusel zabývat neustálým měněním konstrukce stroje ze skořepinové na příhradovou a obráceně, ale šlo mu jen o stanovení správné aerodynamické koncepce.
Mohl také při projektu nového letadla vyjít z jistých reálných předpokladů. Již v létech 1949-1950 navrhl v tehdejších vývojových dílnách LWD v Lodži pokračovací cvičný letoun Bies s řadovým motorem Argus AS 10C o 240 k. Stroj však nebyl postaven, protože zásoby trofejních Argusů nestačily na větší sérii a také lodžské vývojové dílny byly roku 1950 zrušeny.

Pokračování vývoje

Při nových studiích budoucího cvičného letadla rozpracovaných v Instytutu Lotnictwa sice ing. Sołtyk do jisté míry navazoval na koncepci starého Biesa, ale pokoušel se řešit daný úkol i zcela nekonvenčně: např. jako projekt letadla s motorem uloženým za kabinou posádky; v tomto případě měla dálková hřídel pohánět tlačnou vrtuli umístěnou až na zádi trupu a rotující ve výřezu mezi kýlovou plochou a směrovým kormidlem. Další studie předpokládal rovněž instalaci pohonné jednotky až za kabinou, ale tlačnou vrtuli by tentokrát hnal motor přímo – rotovala by mezi dvojitými nosníky ocasních ploch – podle vzoru SAABu 21. Po těchto několika neobvyklých studiích se však závěrečný projekt Sołtykova cvičného stroje vrátil ke zcela klasickému dolnoplošníku, označenému podle iniciál konstruktéra TS-8. Konstrukce, stavba prototypu a statické zkoušky zabraly dva roky.
Zkušební pilot ing. A. Abłamowicz zalétal první prototyp TS-8, pojmenovaný opět Bies a imatrikulovaný SP-GLF, 23. července 1955. Letadlo poháněl nový motor polské konstrukce inženýra W. Narkiewicze, hvězdicový sedmiválec WN-3 o výkonu 283/300 k. Krátce nato vznikly ještě další dva prototypy, imatrikulované SP-GLH a –GLG, jež v létech 1955 a 1957 prošly podnikovými a státními zkouškami.

Testy a letové zkoušky

Testy neprobíhaly hladce, docházelo tu a tam i k poruchám, všechny však skončily šťastně. Nejpozoruhodnější z nich potkala zalétávacího pilota ing. Ludwika Natkaniece. Při letu se jeho Biesu utrhly žaluzie ve spodní části motorového krytu a těžce poškodily vrtuli. Nastaly tak silné vibrace motoru, že se utrhl z motorového lože a spadl v těsné blízkosti letiště na zem. Pilot okamžitě duchapřítomně vysunul podvozek (tím se pomocí příďového kola těžiště posunulo těžiště alespoň trochu dopředu) a celkem klidně mohl přistát na letišti bez jakéhokoli dalšího poškození stroje. Příhoda jistě vcelku nezvyklá!
Celkové hodnocení prototypů Biesu bylo velmi příznivé. Letoun vykazoval předpokládané výkony a měl velmi dobré letové vlastnosti, dostatečnou ovladatelnost i obratnost.

Rekordy

Druhý prototyp TS-8 se objevil v létě 1957 na pařížském aerosalonu, kam doletěl z Varšavy (po mezipřistání v Berlíně) se zvláštními přídavnými nádržemi. Už v prosinci 1956 získal ing. Abłmowicz s prvním Biesem na nějakou dobu výškový rekord 7 048 m v kategorii letadel o váze mezi 1 000 a 1 750 kg, 14. května 1957 pak výkonem 2 884 km dálkový rekord na uzavřené trati ve váhové kategorii 1 750 – 3 000 kg. Pilot ing. Natkaniec získal navíc řadu národních rekordů.

Čtyřmístný IL Goniec

Jeden čas se také uvažovalo o čtyřmístné cestovní obměněn Biesu, pojmenované IL Goniec. Projekt tohoto stroje s rozšířenou kabinou (sedadla 2 + 2 za sebou) v Instytutu Lotnictwa vznikl, ale skutečný letoun nebyl postaven.

Výroba

Desetikusová ověřovací série označená TS-8 BI se stavěla v roce 1957 dílnách na letišti Okęcie ve Varšavě, vlastní sériová výroba probíhala od roku 1958 v závodech v Mielci. Tam postavené stroje nesou označení TS-8 BII. Posledních strojů bylo postaveno s vylepšenou avionikou, byly označovány TS-8 BIII. Do ukončení sériové výroby v roce 1960 bylo postaveno 249 TS-8 (z toho 229 TS-8 BII). V polovině šedesátých let začaly být první TS-8 stahovány ze služby, v níž byly nahrazeny proudovými PZL TS-11 Iskra. Přes 100 strojlů ale bylo odprodáno aeroklubům, kde sloužily až do konce osmdesátých let. Two TS-8s were used in Indonesia. Polsko se dokonce pokoušelo proniknout svým Biesem do Indonésie, kdy se dva kusy tohoto typu zkoušely a jeden čas se dokonce uvažovalo o licenční výrobě, ta se však neuskutečnila. V každém případě měl TS-8 příznivější osud než jeho československý protějšek TOM-8 i jeho zdokonalená verze TOM-208, které zůstaly jen v prototypech.

Technický popis

TS-8 Bies je dvoumístný samonosný celokovový dolnokřídlý jednoplošník s jednoduchými ocasními plochami a zatahovacím tříkolovým podvozkem.
Křídlo lichoběžníkového půdorysu je lomeno do W a je geometricky zkrouceno. Skládá se ze tří dílů. Centroplán, který nese kování hlavního podvozku, má dvounosníkovou konstrukci. K trupu je připojen šrouby. Jednonosníkové vnější část mají poloskořepinovou konstrukci. Celá část od náběžné hrany k nosníku tvoří torzně tuhou skříň se silným (0,8-1,5 mm) potahovým plechem. Vnější díly nosné plochy se napojují na centroplán přírubovým kováním po obvodu křída;spojení zajišťuje větší množství šroubů. Konstrukce křídla (profil NACA 23012 na vnějších částech a NACA 23013 na centroplánu u trupu) je včetně potahu celokovová, křidélka a vztlakové klapky, které se pneumaticky vyklánějí do polohy 10° při vzletu a 30° při přistání, mají potah plátěný.
Trup oválného tvaru, poměrně dost robustní, má celokovovou poloskořepinovou konstrukci. V kabině se dvěma sedadly za sebou je přední prostor s plným přístrojovým vybavením určen pro žáka. Kryt kabiny se odsunují dozadu. K výstroji letadla v sériovém provedení patří UKV rádiová stanice pro oboustranné spojení, rádio, gyrokompas aj.
Ocasní plochy mají klasické uspořádání. Kýlová plocha tvoří nedílnou část trupu; v dolní části se na ni napojuje mírně nadsazená výškovka. Pevné plochy jsou celokovové, kormidla s kovovou kostrou pokrývá plátno.
Přistávací zařízení tvoří zatahovací podvozek příďového typu. Hlavní kola o rozměrech 500 × 150 mm se zatahují pneumaticky do centroplánu směrem ke trupu; po zatažení nejsou nijak kryta. Brzdy mají pneumatické, tlumiče (stejně jako u přední nohy) olejopneumatické. Vidlice opatřená speciálním tlumičem „shimmy“ nese příďové kolo (rozměry 400 ×150 mm), které se zatahuje směrem dozadu do trupu, přičemž v zataženém stavu poněkud vyčnívá z jeho obrysu; dvojitá dvířka kolo zcela překrývají.
Motorová skupina: Hvězdicový sedmiválec WN-3, opatřený krytem typu NACA se vstupem vzduchu regulovaným žaluziemi, dává vzletovou výkonnost 330 k a trvalou cestovní výkonnost 283 k. Výfukové roury jsou vyvedeny na boku trupu těsně za krytem motoru: na levé straně jsou čtyři, na pravé tři. Stavitelná vrtule WR-1 s dřevěnými, poměrně širokými listy má průměr 2,2 m. Prototypy měly vrtule nestavitelné. Palivové nádrže o celkovém obsahu 210 litrů se nacházejí ve spodní části trupu. Zásoba oleje činí 20 litrů. Průměrná spotřeba je 75 litrů za hodinu letu.

Takticko-technické údaje

Výrobce: PZL (Panstwowe Zaklady Lotnicze - Státní letecký podnik, Polsko)
Rozpětí: 10,50 m
Délka: 8,55 m
Výška: 3,00 m
Nosná plocha: 19,1 m2
Hmotnost prázdného letadla: 1 245 kg
Vzletová hmotnost normálně: 1 550 kg
Vzletová hmotnost maximálně: 1 630 kg
Max. rychlost: 310 km/h
Cestovní rychlost: 270 km/h
Přistávací rychlost: 115 km/h
Maximální přípustná rychlost: 450 km/h
Stoupavost u země: 6,3 m/s
Dostup: 6 000 m
Dolet: 750 km
Rozjezd: 330 m
Dojezd: 455 m

Související články


Další literatura

  • Typy broni i uzbrojenia No.29 - PZL TS-8 Bies, Bellona (Kat. číslo 29)
  • L+K, 12/1968
  • Walkaround

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 30.8.2005
Vytisknout článek
PZL (Polsko)
PZL (Polsko)

Fotogalerie

Obr. 1 - Řada TS-8 v Deblinu (Obrázek .jpg, 33kB)
  • Obr. 1 - Řada TS-8 v Deblinu
Obr. 2 - TS-8  Bies (SP-RBO) (Obrázek .jpg, 34kB)
  • Obr. 2 - TS-8 Bies (SP-RBO)
Obr. 3 - TS-8 (s. č. 1E 03 10) v muzeu „Lubuskie“ (Obrázek .jpg, 21kB)
  • Obr. 3 - TS-8 (s. č. 1E 03 10) v muzeu „Lubuskie“
Obr. 4 - Rentgenový řez TS-8 (Obrázek .jpg, 35kB)
  • Obr. 4 - Rentgenový řez TS-8

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace