Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaOsobnostiManfred von Richthofen

Manfred von Richthofen

Manfred von Richthofen
Přelomem ve vývoji vojenského letectva se stala bezesporu první světová válka, která posunula leteckou techniku na úroveň ostatních druhů zbraní a napomohla jejímu masovému rozšíření. V jejím průběhu se však letcům dostalo i jakéhosi výjimečného postavení, které nalezlo svůj odraz ve vzniku dodnes užívaného pojmu letecké eso, resp. stíhací eso. Původci tohoto označení byli francouzští novináři, kteří je přisoudili letcům, na jejichž kontě bylo alespoň pět sestřelů nepřátelských letadel. Armádní velení se tomu nejdříve bránilo, ale v těžkých dobách, jakými boje v 1. světové válce byli, to značně posilovalo morálku jak letců, tak i civilního obyvatelstva. A tak se pojem stíhací eso ujal.
Francouzi tedy vymysleli termín, ale první stíhací esa se objevila na německé straně. Vynikající piloti Max Immelmann a Oswald Boelcke se tak stali prvními stíhacími esy na světě. Boelcke se vlastěn stal jakýmsi kmotrem vůbec největšího stíhacího esa první světové války, rittmeistera (kapitána kavalérie) Manfreda von Richthofena, který dosáhl největšího počtu vítězství ze všech letců za první světové války.
Tento fenomenální pilot pocházel ze staré aristokratické rodiny ze Slezska a jako její nejstarší syn se narodil 2. května 1892. Krátce po vypuknutí války nastoupil na východní frontu a jako důstojník byl zařazen k 1. hulánskému regimentu „Kaiser Alexander III“ . Jeho touha, stejně jako bratra Lothara , však směřovala k oblačným výšinám a v květnu 1915 byl přeřazen k nově se formující zbrani - letectvu.

Richthofen jde ke stíhačům

První Richthofenovou operační jednotkou se stalo tzv. polní letecké oddělení č. 69 n německo-ruské frontě. Už tehdy prokázal s neohrabaným dvoumístným pozorovacím Albatrosem C-1 neobvyklou zručnost, a tak nebylo divu, když byl v září 1916 vybrán k elitní stíhací letce Jagstaffel 2 na německo-francouzském bojišti, které velel již zmíněný kapitán Oswald Boelcke.
Bylo to v době mohutného německého náporu na Verdun. Už v srpnu byl Boelcke pověřen reorganizací stíhacího letectva na tomto úseku fronty a po intenzivním výcviku se objevil s novými stíhacími Albatrosy D-II na frontě. Zpočátku ještě zkoušel nový typ stíhacího letounu sólo, ale 17. září navedl pět letounů své letky do prvního boje. Němci se střetli ve vzduchu s osmi průzkumnými anglickými dvouplošníky BE, doprovázenými šesti stíhacími stroji FE-2b, patřícími mezi obávané protivníky, které Němce připravily i o dvě esa - Maxa Immelmanna a Karla Schaefera. Útok německého sexteta byl však rychlý a zdrcující. Angličané se ani nestačili pořádně rozkoukat a čtyři Fe-2b a dva BE šly během několika málo skeund k zemi. Mezi nimi i Fe-2b podporučíka L.B.F. Morrise a poručíka T. Reese od 11. squadrony Royal Flying Corps. Tento zásah si připsal nováček letky Manfred von Richthofen. Ostražitý Boelcke poté vyvedl své stíhače před blížící se početnou skupinou Nieuportů z boje a dovedl je bezpečně na základnu. tehdy nikdo netušil, že oblíbený, skromný a o osudy sestřelených nepřátelských letců se zajímající Boelcke (navštěvoval je dokonce v nemocnicích, kam jim nosil drobné dárky) zahyne už o týden později - 25. září - po srážce se svým žákem Erwinem Boehnem.

Přicházejí další vítězství

Richthofen ještě do konce roku 1916 zvýšil své skóre na 15 vítězství a v lednu 1917 obdržel jako jeden z mála vyznamenání Pour la Mérite. Prakticky v téže době byl ustaven do čela stíhací letky Jagdstaffel 11, proslulé svou sbírkou stříbrných pohárů, na každém z nichž byly vyryty podrobnosti o setřelené oběti. Připomínalo to zvyky někdejších středověkých rytířů, ale v bojích na ně příliš mnoho času nezbývalo.
Zatímco rok 1916 se odvíjel ve znamení soubojů leteckých es, v roce 1917 přicházela ke slovu stále častěji technická účelnost. Richthofenova letka tehdy rozočila nad frontou doslova divoký kolotoč - během jediného měsíce setřelila na sto protivníkových letadel. Royal Flying Corps tehdy ztrácel v průměru pět letounů na jeden nepřátelský a při jedné akci přišel o celou eskadru průzkumných letounů, přičemž Němci vyšli z boje bez jediné ztráty. Samotný Richthofen si tehdy připsal celkem 21 letadel, takže není divu, že se pro tento úsek války ujal termín „krvavý duben“ 1917.

Velitelem Jagdgeschwader 1

V červnu 1917 byl Richthofen jmenován velitelem nově zformované stíhací eskadry Jagdgeschwarder 1 (letky č. 4, 6, 10 a 11). Tato skupina vešla posléze ve známost pro pestré pomalování jednotlivých strojů jako Richthofenův cirkus a její velitel si vysloužil přezdívku Rote Baron (Rudý Baron), podle svého červeně zbarveného Albatrosu D-II. Na tomto typu bojoval až do září 1917, kdy obdržel spolu s dalším esem zbrusu nový trojplošník Fokker Dr.1. „Dreidecker“ byl typický stíhací letoun do „psích soubojů“ a pro svůj nezaměnitelný vzhled se stal na dlouhou dobu symbolem tehdejšího německého letectva.
Když se na jaře 1918 schylovalo k velké ofenzívě, hledal Richthofen nové piloty pro svoji jednotku. Služba u ní však byla náročná. Zatímco jiné jednotky bydlely v zámcích nebo malých osdách třicet kilometrů za frontou, Richthofenův cirkus přebýval v rozebratelných barácích z vlnitého plechu sotva dvacet kilometrů ze první linií. A zatímco jiné letky startovaly zpravidla dvakrát až třikrát za den, Richthofenovi hoši vzlétali až pětkrát denně bez ohledu na počasí.

Poslední souboj

Za úsvitu 21. dubna 1918 se Richthofen vydal na osamocenou patrolu v okolí Sailly-le-Sec. Pojednou se na obloze objevily dva anglické Camely od 209. squadrony, pilotované poručíkem W.R. Mayem a kapitánem A. Roy-Brownem. Po krátké honičce byl Richthofen sestřelen a dopadl k australské dělostřelecké baterii. Podle některých zdrojů jej setřelil A. Roy-Brown, pravděpodobněji ho však zasáhla náhodná kulka vypálená ze zákopu, neboť letěl příliš blízko země. Britský pilot přelétávající německé letiště v Cappy shodil dopis informující Němce o Richthofenově smrti. Byl pohřben ve Francii a později bylo jeho tělo exhumováno a znovu pohřbeno s členy jeho rodiny ve Wiesbadenu v Německu.
Za svou bojovou kariéru dosáhl celkem 80 vzdušných vítězství, z nich většinu na letounu Albatros D-III. Na rozdíl od dosti rozšířené legendy také nelétal na celočerveném letounu, ale červenou byly zpravidla natřeny jen některé jeho části. Fokker Dr.1, na němž byl setřelen, nesl číslo 425/17.

Související články


Další literatura

  • Toliver R. F., Constable T. J.: Sundejte Hartmanna, Mustang 1994
  • Toliver R. F., Constable T. J.: Německá stíhací esa, Naše Vojsko 2002
  • Matyáš, S.: Stíhací esa Luftwaffe 1939-1945, Svět křídel 1994
  • Spick, M.: Stíhací esa Luftwaffe - Jagdflieger, jejich bojové umění a taktika, Jota Military 1999

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
Německo
Německo

Fotogalerie

Obr. 1 - Albatros D.II M. von Richtofena (Obrázek .jpg, 11kB)
  • Obr. 1 - Albatros D.II M. von Richtofena
Obr. 2 - Albatros D.V M. von Richtofena (Obrázek .jpg, 13kB)
  • Obr. 2 - Albatros D.V M. von Richtofena
Obr. 3 - Richthofenův Dr.1 425/17 před hangárem v březnu 1918. (Obrázek .jpg, 74kB)
  • Obr. 3 - Richthofenův Dr.1 425/17 před hangárem v březnu 1918.
Obr. 4 - Havarovaný stroj Richthofenova spolubojovníka, por. H. Gontermana. (Obrázek .jpg, 73kB)
  • Obr. 4 - Havarovaný stroj Richthofenova spolubojovníka, por. H. Gontermana.

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace