Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaOsobnostiErich Hartmann

Erich Hartmann

Erich Hartmann
Erich Hartmann je nejúspěšnějším stíhačem všech dob, který s největší pravděpodobností už nikdy nebude překonán. Všech svých 352 sestřelů získal za druhé světové války v řadách luftwaffe, vesměs na východní frontě proti sovětským pilotům. Přestože tedy bojoval na „nesprávné“ straně, lze přes všechno ničení a zabíjení říct, že nikdy nepatřil mezi zastánce nacistické ideologie a prostě dělal to, co uměl nejlépe – létal a sestřeloval nepřátelská letadla.

Mládí Ericha Hartmanna a jeho první setkání s letadly

Erich Hartmann se narodil 19. dubna 1922 ve Weissachu ve Würtenbersku. Německo se tou dobou ještě zdaleka nevyrovnalo s následky první světové války a v zemi vládl politický a hospodářský chaos. Erichův otec Dr. Alfred Hartmann se proto rozhodl odcestovat do Číny, kde působil až do roku 1930 jako lékař. V letech 1925-1929 zde s ním bydlela celá rodina i s Erichem. V Číně se ale začaly projevovat nepokoje proti koloniální nadvládě a rodina se musela vrátit zpět do Německa. Usadili se ve Weilu, kde se jeho matka, Elizabeth Machtholfová, přihlásila k aeroklubu Böblingen na Stuttgartském letišti a složila plachtařské pilotní zkoušky. Vlastnila dvoumístný sportovní letoun na kterém brávala svého syna na okružní lety a ten si létání také zamiloval. V roce 1933 Hitler převzal moc a jedním z jeho cílů byla podpora létání pro širokou veřejnost, zejména pak pro německou mládež. V roce 1936 paní Hartmannová založila ve Weilu plachtařský klub a sama se stala instruktorkou. Ve 14 letech byl Erich vynikajícím plachtařem s průkazem. Na konci roku 1937 se stal plachtařským instruktorem v Flieger Hitlerjugend. Jako sedmnáctiletý se seznámil s Urschulou Pätschovou a tím začal velká láska, kterou nepřerušila ani válečná léta a Hartmannův pobyt v sovětském zajateckém táboře.

Začátky u luftwaffe

Svou vojenskou kariéru Hartmann zahájil 15. října 1940 u 10. výcvikovému pluku Luftwaffe u Královce ve Východním Prusku. V březnu 1941 se dostal na 2. leteckou válečnou školu v Berlíně-Gatowě, kde byl zařazen ke stíhacímu výcviku, který ukončil 1. listopadu 1941. Po ukončení základního výcviku byl přeložen do 2. stíhací školy v Zerbstu a učil se zde létat s Bf-109. Jeho instruktorem byl bývalý mistr v akrobatickém létání Erich Hohagen (za války dosáhl celkem 55 sestřelů), díky němu Hartmann dokonale poznal manévrovací schopnosti „stodevítek“ a získal potřebnou důvěru ve své pilotní umění. 31. března 1942 byl povýšen na poručíka a v den svých dvacátých narozenin poprvé letěl samostatně s Bf-109. Pak následovala stíhací doplňovací skupina východ, Horní Slezsko (20. srpna 1942), odkud byl 10. října 1942 přeložen na východní frontu k 7. letce JG 52 na sever od Kavkazu. Komodorem eskadry byl Dietrich Hrabak a zpočátku Hartmann létal jako dvojka s Edmundem „Paulem“ Rossmanem, který byl uznáván jako výborný učitel nováčků. Kvůli své zraněné paži nemohl se svým Messerschmittem příliš ostře manévrovat, a tak používal vyčkávací taktiku a útočil pouze při dosažení výhody překvapení.

První vzdušné boje

Poprvé se Erich setkal s nepřítelem při svém třetím bojovém letu, jako Rossmanova dvojka. Rossman ohlásil rádiem několik nepřátelských stíhaček a vedl roj střemhlavým letem o tisíc metrů níž. Když nasadili k útoku na skupinu sovětských stíhaček, Hartmann se neudržel, předlétl svého velitele a ze vzdálenosti asi tří set metrů ukvapeně zahájil palbu. Netrefil a ocitl se mezi sovětskými letouny, které ho začaly pronásledovat. Naštěstí se dostal do mraků, ale přestože s ním Rossmann udržoval rádiový kontakt, zmatkoval dál. Vymotal se z mraků, spatřil Rossmannův letoun, ale považoval ho za nepřátelský a unikal mu. Nakonec po vyčerpání paliva poškodil letoun bez sebemenšího nepřátelského zásahu. Dostal zákaz startu na tři dny a po tuto dobu musel sloužit u pozemního personálu. Hartmann se cítil strašně a byl pevně rozhodnut, že se už nikdy podobných chyb nedopustí.
Vedle Rossmana působilo v řadách JG 52 ještě několik dalších slavných stíhačů, kteří měli velký podíl na formování Hartmannovy taktiky. Jedním z nich byl Alfred Grislawski, jenž ho naučil, jak se nejlépe vypořádat se sovětskými Šturmoviky, a právě prvního vítězství dosáhl Erich nad Šturmovikem. Pátého listopadu 1942 kolem poledne byl vyhlášen poplach proti osmnácti Il-2 a deseti doprovodným LaGG-3. Hartmann si vzal na mušku jednoho Šturmovika letícího na křídle, první útok se nezdařil, protože pancéřování odolávalo i střelám z 20mm kanonu. Při druhém útoku se přiblížil k nepřátelskému letounu ještě více a podařil se mu i zásah do chladiče. Z Il-2 se vyvalil černý kouř, oddělil se od formace a zanedlouho vybouchl. Části zasaženého sovětského letounu ale poškodili jeho stroj a musel nouzově přistát. Již za dvě minuty ho odvezlo nákladní auto zpět na letiště a mohl se znovu zapojit do bojových akcí. Dva dny nato dostal horečku a musel pobýt čtyři týdny v nemocnici. Další úspěch tak zaznamenal až 27. února 1943, když sestřelil stíhací MiG-1.
Z dalších osobností, které Hartmanna velmi poznamenaly, lze jmenovat například Hanse Dammerse a Josefa Zwernemanna, kteří učili nováčka jak se před zahájením palby dostat co nejblíže k cíli, stejně jako Günter Rall a Walter Krupinski, díky nimž získal potřebnou sebedůvěru. Právě Krupinski vymyslel známou přezdívku „Bubi“ (kluk), která Hartmannovi díky jeho dětské tváři seděla. Do konce dubna dosáhl 11 sestřelů a stal se z něj Rottenführer (velitel páru), takže mohl začít rozvíjet své vlastní nápady.

Bitva u Kurska, ústupové boje

V polovině roku 1943 konečně překonal počáteční potíže a během bitvy u Kurska se dostal do tempa. Již v její první den, tj. 5. července 1943, zaznamenal čtyři vítězství a o dva dny později sestřelil čtyři La-5 a tři Il-2. Dvacátého srpna dosáhl svého 90. vítězství, a právě tento den jeho letoun musel nouzově přistát na břicho a Hartmann byl zajat sovětskými vojsky. Předstíral zranění nohy a toho využil k útěku. Za dva dny dorazil za německé linie, kde ho však jen o vlásek minula kulka vypálená vyděšeným strážným.
Druhého září byl jmenován velitelem 9/JG 52 a 20. září dosáhl po souboji se sovětskými La-5 a P-39 100. a 101. vítězství. Ale ani to již nestačilo na očekávaný Rytířský kříž, který získal až koncem října po 148 sestřelech. Třináctého prosince 1943 sestřelil 150. letoun, hranice dvou set vítězství dosáhl 2. března 1944 a ve stejný den byl vyznamenán Dubovými ratolestmi. Tou dobou už ale německé jednotky na východní frontě ustupovaly, například během ústupových bojů na Krymu 5. a 7. května získal po šesti vítězstvích. O den později odstartoval z Krymu naposledy, se dvěma mechaniky v trupu svého Bf-109.
Jak Wermacht ustupoval z dříve dobytých území, tak se měnila i oblast Hartmannovy působnosti. Od května 1944 bojoval v Rumunsku, zde také 4. června získal sedm vítězství, čímž dosáhl tak 250 vítězství jako pátý a poslední pilot Luftwaffe. Tou dobou se také setkával s americkými Mustangy 15. vzdušné armády, které doprovázely spojenecké bombardéry při náletech na ropné rafinerie. Také proti Mustangům si připsal dalších sedm vítězství. 24. srpna sestřelil jedenáct sovětských letadel a jako první stíhací pilot překročil hranici 300 vítězství, když tabulku dosud vedoucí Barkhorn strávil po svém sestřelení v květnu čtyři měsíce v nemocnici. O den později obdržel brilianty k rytířskému kříži a dostal zákaz bojových letů. Od 1. října 1944 však dosáhl zrušení zákazu a stal se velitelem 4./JG 52. Na konci roku 1944 měl na svém kontě 331 sestřel. V březnu 1945 byl jmenován velitelem I./JG 52, zanedlouho (s 336 vítězstvími na kontě) byl převelen k JG 7 na proudové Me 262, letiště bylo ale častým cílem spojeneckých bombardérů, a tak se vrátil k JG 52. 17. dubna 1945 dosáhl jako jediný pilot 350 sestřelů a „za odměnu“ byl 24.4. jmenován do hodnosti majora.

V sovětském zajetí

Posledního vítězství dosáhl 8. května, když sestřelil sovětskou stíhačku Jak-9 (v seznamu se sestřelů je chybně uváděn jako Jak-11) nad Brnem provádějící akrobacii. Téhož dne se celá JG 52 u Písku vzdala 90. pěší divizi americké armády. Již 16. května jim ale bylo oznámeno že budou předáni Sovětům a 24. května byla celá jednotka vydána Rudé armádě. Byl odsouzen na 25 let za sabotování válečného úsilí SSSR. V ruském zajetí zažil Hartmann nejtěžší chvíle svého života. Více než deset let musela bojovat jeho vůle se sovětskými vězniteli. Když začal držet hladovku, násilím ho nutili aby začal jíst a pak ho zamykali do temné samotky. Jedinou jeho naději byla milovaná Urschula, jejíž láska ho držela při životě. V květnu 1946 Hartmann dostal krutou ránu, když se dozvěděl, že porodila 21. května 1945 syna Petra Ericha, který ale ve dvou letech a devíti měsících zemřel. Další ránou pro něho byla v roce 1952 smrt jeho otec. Až v roce 1955 byl po návštěvě Konrada Adenauera v Moskvě propuštěn.

Poválečný Hartmannův život

Po návratu do Německa na něj čekala jeho milovaná Usch, která mu zanedlouho porodila dcerku. Jeho životním přáním bylo stát se lékařem, stejně jako jeho otec. Na studium byl už ale moc starý, a tak na naléhání přátel vstoupil do nově budované Luftwaffe. Prodělal výcvikový kurz ve Spojených státech a byl vybrán, aby převzal velení Richthofenovy Eskadry v nové Luftwaffe. Hovořil plynně německy, anglicky a rusky a velice se zajímal o okolní svět. Z aktivní služby odešel na vlastní žádost 30. září 1970 v hodnosti plukovník. Zemřel 20. prosince 1993. Dva roky nato byl orgány ruské justice rehabilitován a jeho trest prohlášen za neplatný.

Shrnutí

Erich Hartmann absolvoval celkem 1404 bojových letů, během kterých prodělal 825 vzdušných soubojů, během kterých dosáhl 352 vítězství, z toho nejméně 260 nad stíhačkami. Aby dosáhl jistého sestřelu, přibližoval se k nepřátelskému letounu až na vzdálenost 10-15 metrů. Tento způsob boje byl neobyčejně účinný, ale také riskantní, protože v 8 z 16 případů, kdy musel nouzově přistát, byl jeho letoun poškozen částmi sestřeleného letadla. Jak sám Hartmann řekl, jeho hlavní zbraní byl moment překvapení, sám od sebe by se údajně do manévrového boje nikdy nezapletl. Létal na letounech Bf-109F, G-4, G-6, G-14 a K-4. Většinou létal na svém Bf-109, který měl pod kabinou namalovaný znak krvácejícího srdce s vepsaným jménem Usch, během jeho působení na Ukrajině létal na další „stodevítce“, která měla na motorovém krytu černý tulipán. Rytířský kříž získal 29. října 1943. Během války se třikrát osobně setkal s Hitlerem. Důvodem bylo předání Dubových ratolestí (2. března 1944), Mečů (2. července 1944) a Briliantů (25. srpna 1944).

Související články


Další literatura

  • Toliver R. F., Constable T. J.: Sundejte Hartmanna, Mustang 1994
  • Toliver R. F., Constable T. J.: Německá stíhací esa, Naše Vojsko 2002
  • Matyáš, S.: Stíhací esa Luftwaffe 1939-1945, Svět křídel 1994
  • Spick, M.: Stíhací esa Luftwaffe - Jagdflieger, jejich bojové umění a taktika, Jota Military 1999

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 7.7.2005
Vytisknout článek
Německo
Německo

Fotogalerie

Obr. 1 - Hartmann vystupuje z Bf-109 (Obrázek .jpg, 11kB)
  • Obr. 1 - Hartmann vystupuje z Bf-109
Obr. 2 - Hartmannův Bf-109G-6, pod kabinou znak krvácejícího srdce s vepsaným jménem Usch. (Obrázek .jpg, 18kB)
  • Obr. 2 - Hartmannův Bf-109G-6, pod kabinou znak krvácejícího srdce s vepsaným jménem Usch.
Obr. 3 - Dětská tvář Ericha
  • Obr. 3 - Dětská tvář Ericha "Bubiho" Hartmanna

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace