Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaOsobnostiGerdhard Barkhorn

Gerdhard Barkhorn

Gerdhard Barkhorn
Gerdhard Barkhorn byl po Erichu Hartmannovi nejúspěšnějším pilotem druhé světové války, oba dva sestřelili více než 300 letadel a mohli by tak vytvořit exkluzivní „Klub 300“. Jejich osudy byly značně spojené, neboť většinu své letecké kariéry strávili na východní frontě, kde společně dlouho létali u JG 52. Oba válku přežili a byli dobrými přáteli.

Letecké začátky

Gerdhard Barkhorn se narodil 20. března 1919 v Königsbergu ve Východním Prusku (nynější Kaliningrad, Rusko). Do nově budované Luftwaffe vstoupil v listopadu 1937 a v březnu 1938 zahájil letecký výcvik. Ten úspěšně zakončil v září 1939 jako stíhací pilot. Nejprve létal u 3./JG 2 Richthofen, v srpnu 1940 pak byl převelen k II./JG 52, kde zůstal až do ledna 1945. Bojový debut si Barkhorn odbyl během bitvy o Británie v rámci 6./JG 52. Nic ale nenasvědčovalo tomu, že se z něj stane druhý nejúspěšnější stíhač Luftwaffe. Během 21 letů nezaznamenal ani jedno vítězství a byl dvakrát sestřelen. Až v podvečer 2. července 1941 při svém 120. letu dosáhl konečně prvního vítězství, konkrétně nad sovětským strojem DB-3.

Úspěchy na východní frontě

Jakmile zaznamenal prvního vítězství, další úspěchy se dostavovaly pravidelně, do konce roku získal ještě dalších devět vítězství ale nevypadalo to, že se něj stane druhý nejúspěšnější stíhač Luftwaffe. Od prvního března 1942 převzal velení 4./JG 52 a od května zahájil sérii pravidelných úspěchů. V květnu sestřelil sedm, v červnu šestnáct a v červenci 31 nepřátelských letadel. Nikdy však nepatřil mezi piloty, kteří dosahovali velkých počtů sestřelů během jediného letu. Nejlépe se mu dařilo 20. července 1942, kdy dosáhl čtyř vítězství, nejlepším výkonem bylo sedm sestřelů během jediného dne. K tomu ale potřeboval několik vzletů za sebou.
25. července byl v leteckém souboji s LaGGy-3 (on sám letěl na Bf-109F-14 v.č.13 388) těžce zraněn a k bojové činnosti se vrátil až po dvou měsících. Mezitím obdržel v nemocnici 23. srpna 1942 Rytířský kříž za 64 sestřelů. Na začátku října se vrátil k operační službě. Po čtrnácti vítězstvích v říjnu přidal sedm v listopadu a sedmnáct v prosinci, stý sestřel zaznamenal 19. 12. 1942. Po 105 vítězstvích dostal 11. ledna 1943 Dubové ratolesti.
Během srpna 1943 dosáhl svého 150. vítězství a 1. září se stal velitelem II./JG 52, u které zůstal až do konce války. Po řadě dalších úspěchů následovalo 30. listopadu 200. vítězství, jehož dosáhl jako pátý stíhací pilot Luftwaffe. Třiadvacátého ledna 1944 se stal prvním stíhačem, který vykonal 1000 bojových vzletů. Když se 13. února dostal na třetí příčku úspěšnosti mezi stíhači Luftwaffe, měl na kontě 250 sestřelů. Druhého března byl za to odměněn Meči k Rytířskému kříži s Dubovými ratolestmi.

Vyřazení z bojové činnosti

Během srpna 1943 dosáhl svého 150. vítězství a 1. září se stal velitelem II./JG 52, u které zůstal až do konce války. Po řadě dalších úspěchů následovalo 30. listopadu 200. vítězství, jehož dosáhl jako pátý stíhací pilot Luftwaffe. Třiadvacátého ledna 1944 se stal prvním stíhačem, který vykonal 1000 bojových vzletů. Když se 13. února dostal na třetí příčku úspěšnosti mezi stíhači Luftwaffe, měl na kontě 250 sestřelů. Druhého března byl za to odměněn Meči k Rytířskému kříži s Dubovými ratolestmi.
Kvůli tomu ztratil své prvenství v tabulka stíhačů. V době svého sestřelení měl totiž 273 vítězství, zatímco Erich Hartmann „jenom“ 231. V žádném případě ale nelze říct, že by Barkhron chtěl mít prvenství a honil se za každým sestřelem. Pokaždé, když dosáhl vítězství ve spolupráci s ostatními piloty, tak jej raději přiřkl druhému, než aby se s ním hádal, nebo si házel mincí. Stejně tak při sestřelu, na který neměl svědky, s úsměvem řekl: „Ten dám na chudé.“

Návrat na frontu

Do bojové činnosti se vrátil v polovině října 1944, 14. listopadu dosáhl 275 vítězství a 5. ledna 1945 zaznamenal svůj poslední, 301., sestřel. Zanedlouho byl přeložen jako velitel k JG  6 na západní frontu. Zde nedosáhl žádného vítězství a 15. dubna byl přeložen ke Gallandově JV 44, která létala na proudových Me-262. Po přeškolení na nový letoun podnikl jen dva bojové lety, ale ani jednou nepřítele nesestřelil. Při druhém letu, dne 21. dubna 1945, sice zaútočili na bombardovací svaz, ale Barkhornovy vysadila jedna turbína, přerušil útok a vracel se na letiště. Napadli ho však Mustangy, kterým by za normálních okolností bez problémů unikl, ale s jednou turbínou byl pomalejší a měl i horší manévrovací schopnosti. Proto se rozhodl nouzově přistát na malé mýtince a odsunul si překryt, aby se lépe dostal z letadla. Po dosednutí následoval tvrdý náraz, který zvedl Barkhorna ze sedačky a odsunutý překryt ho udeřil zezadu do krku. Zbytek války už strávil jenom v nemocnici.

Letadla na kterých létal Gerdhard Barkhorn

Barkhron byl znám tím, že nejraději létal s Messerschmittem Bf-109, kterému dával přednost před Fw-190 a cítil se v něm lépe než v proudovém Me-262. Podle něj byl Bf-109G-14 nejlepší variantou „stodevítky“. „Bf-109G dokázal pekelně stoupat a kroužit. Byl obratnější než ostatní varianty Bf-109 a obzvlášť s kanonem MG 151 ráže 20 mm jsem cítil, že si s ním můžu dovolit všechno.“ Za celou válku se setkal snad se všemi typy stíhaček provozovaných v Sovětském svazu, včetně ze západu dodanými Spitfiry i Airacobrami. Za nejlepší sovětský typ považoval Jak-9, jak ale sám zdůrazňuje, záleželo zejména na pilotovy.
„Někteří ruští piloti létali, aniž by se ohlíželi okolo sebe, natož za sebe. Mnozí z těch, které jsem sestřelil, neměli ani ponětí, že jsem byl za jejich zády. Většina jich nebyla ve vzduchu dost rychlá a měla pomalé reakce, někteří se ale vyrovnali pilotům západoevropským. Jednou ve třiačtyřicátém jsem svedl čtyřicetiminutovou bitvu se skvělým sovětským pilotem a prostě jsem ho nemohl dostat.Lil ze mě pot, byl jsem mokrý, jako bych právě vylezl ze sprchy. Oba jsme zkoušeli všechny různé manévry, které jsme znali, ale nepomáhalo to. On letěl v LaGG-3 s červeně natřeným nosem, takže nejspíš patřil ke gardovému pluku, do kterých Sověti shromažďovali své nejlepší piloty. Nakonec jsme se rozešli nerozhodně. Dodnes nevím, kdo byl tím skvělým pilotem.“

Život po válce

V roce 1943 se oženil a měl tři dcery. Nebyl na něm vidět jeho věk ani prožitá námahy. V roce 1955 se vrátil do obnovené Luftwaffe a na základně RAF Walley ve Walesu prodělal přeškolovací kurs. V polovině šedesátých let havaroval s letoun s kolmým startem Kestrel (předchůdce dnešního Harrieru), který zalétával. Tvrdí se, že když mu pomáhali z rozbitého letounu, zamumlal: „Drei Hunderdt und zwei (tři sta dva)!“ Bakrhorn se po válce přátelil i s Erichem Hartmannem, který o něm prohlásil: „Gerd Barkhorn se uměl skutečně radovat z úspěchu druhých. Takoví byli jen nemnozí. Když jsem ho překonal, upřímně mi gratuloval. Byl mužem a velitelem, pro kterého by jeho hoši skočili do ohně. Každý z nich by se pro něho také nechal zabít. Byl to velitel, o jakém každý stíhač sní – vůdce, přítel, kamarád, otec – nejlepší s jakým jsem se kdy setkal.“ I přes jeho obrovské úspěchy byl skromný, vždy rád pomohl historikům a byl k nim otevřený. Byl to klidný gentlemanský otec rodiny. Zemřel v 8. ledna 1983 při automobilové nehodě.

Související články


Další literatura


Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 5.9.2005
Vytisknout článek
Německo
Německo

Fotogalerie

Obr. 1 - Oslava Barkhornova 250. sestřelu. (Obrázek .jpg, 27kB)
  • Obr. 1 - Oslava Barkhornova 250. sestřelu.
Obr. 2 - Hptm. E. Hartmann a Major G. Barkhorn, Maďarsko 1944 (Obrázek .jpg, 36kB)
  • Obr. 2 - Hptm. E. Hartmann a Major G. Barkhorn, Maďarsko 1944

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace