Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaNizozemská letadlaFokker F-28 Felowship

Fokker F-28 Felowship

Fokker F-28 Felowship
Počátkem šedesátých let dospěl vývoj dvouproudových motorů se statickým tahem okolo 3000/4000 kp do takové úrovně, že otevíral perspektivitu velmi hospodárného nasazení proudových dopravních letadel v oblasti, která byla původně považována za doménu turbovrtulových strojů - na krátkých maziměstských spojích. Velmi rychle za sebou se vynořila řada projektů letadel této kategorie, koncipovaných různě podle technického pojetí projektující firmy a podle ekonomického pojetí hlevního budoucího uživatele.

Vznik, vývoj

V roce 1961 vznikl v projekci Fokkera návrh nesoucí prozatímní označení H.290. Jím prakticky vyzrály studie letounu pro krátké tratě, schopného nést 45 cestujících a navrženého tak, aby snadno a bezpečně prováděl to, co je při létání takového stroje nejčastější - vzlétal a přistával. O rok později bylo již známo oficiální označení F.28 i jméno Fellowship, jimiž se Fokker snažil naznačit pokračování dobré tradice typu F.27 Friendship. Na výstavě v Hannoveru pak mohli jeí návštěvníci vidět maketu nového letadla již se zvětšenou kapacitou kabiny. Šéfkonstruktér Fokkera, dr. J. H. Greidanus, splnil svou část daného úkolu. Nyní šlo o vytvoření ekonomických podmínek pro realizaci vývoje a budoucí sériové výroby.
Nešlo o maličkost. Náklady na vývoj se odhadovaly na 150 miliónů holandských zlatých. Léta 1963 až 1964 proto firma věnovala hospodářskému zajištění vývoje, stavby a výroby F.28 formou mezinárodní kooperace. V roce 1963 získala dva partnery, kteří byli ochotni se státní pomocí vyvíjet a sériově stavět některé díly Fellowshipa - francouzskou společnost Sud-Aviation a západoněmeckou Hamburger Flugzeugbau; prostřednictvím druhé se do akce zapojilo i sdružení VFW. V létě 1964 však ze spolupráce vypadla Sud-Aviation, která získala práci jinou, a to otázku dokončení F.28 značně ohrozilo. Teprve v létě 1966 Fokker uzavřel dohodu s Britským Shortem, jenž převzal vývoj a výrobu přidělenou původně Sud-Aviation. Všechny firmy byly na základě mezistátní dohody podporovány finančně příslušnými vládami tak, že na vývoj obdrží bezúročnou půjčku ve výši 50 až 60 % nuných nákladů a zbylých 40 až 50% hradí vlastními prostředky. Ekonomické úvahy předpokládaly, že výroba F.28 dosáhne počtu alejspoň 250 kusů, přičemž by se již při 125 kusů vrátily všechny náklady. Plánováno byla výroba 4 kusů měsíčně. Tyto úvahy se však nesplnily a bylo stěží prodáno 97 letadel verze -1000 (-1000 C) s rozměrnými nákladními dveřmi na levém boku trupu před křídlem s interiéren uzpůsobeným pro smíšenou dopravu nákladu a cestujících. Další snahou o navrácení nákladů byla verze -2000, které bylo vyrobeno pouhých 10 kusů. Poté bylo vyvinuto několik dalších odvozených verzí, které se však prodávaly po jednotlivých kusech. Celkově je F.28 velkých obchodním fiaskem.

Výrobci jednotlivých částí

Fokker: Pilotní kabina, díly trupu nad křídlem, přechody křídlo - trup, celková montáž, zkoušky, obchodní jednání.
Hamburger Flugzeugbau: Díl trupu na úrovni motorů, motorové gondoly.
VFW: Úplné vnější části křídel.
Short: Část trupu mezi pilotním prostorem a křídlem, koncová část trupu včetně ocasních ploch.
Rolls-Royce: Vývoj a výroba motorů RB.183 Spey Junior.
Dowty: Přistávací zařízení.

Technický popis

F.28 Fellowship je samonosný doůnokřídlý dvoumotorový jednoplošník s ocasními plochami ve tvaru T a třínohým zatahovacím podvozkem.
Trup kruhového průřezu, postavený jeko celokovová skořepina z potahových panelů s podélnými výztužnými profily tvaru Z, má lepené i okenní výztuhy a dlaší pevnostní části. Podlahové panely jsou z kombinace plech/balza/plech. Zcela v přídi se nachází souprava povětrnostního radiolokátoru. Následuje pilotní kabina se dvěma místy vedle sebe. Na levém boku za kabinou umístili konstruktéři vstupní dveře sklápěné dolů a opatřené zevnitř vestavěnými schůdky. Ve vstupní předsíni mají kabinku dvě stevardky. Vlastní kabina cestujících sahá až k motorům. Podle potřeby lze instalovat 40 až 65 sedadel. Zavazadlové prostory jsou rozmístěny za kabinou a pod podlahou kabiny i za křídlem.
Křídla o šípovitosti 16° a vzepětí 2°30´ mají dvounosníkovou konstrukci. Skládají se z pěti částí - centroplánu spojeného s trupem, dvou středních částí a dvou vnějších dílů.
Ocasní plochy tvaru T mají stabilizační plochu a směrové kormidlo ovládané hydraulicky, výškové kormidlo mechanicky.
Přistávací zařízení tvoří hydraulicky ovládaný podvozek příďového typu. Dvojitá příďová kola se zatahují kupředu, zdvojená hlavní kola směrem do trupu. Brzdící systém má elektronické kontrolní zařízení.
Motorová skupina na bocích zadní části trupu jsou umístěny gondoly dvou dvouproudových dvouhřídelových motorů RB.183 Spey Junior. Zásoba paliva v integrálních nádržích v křídlech činí 9865 l, pomocné vakové nádrže pojmou 1440 l.

Takticko-technické údaje

Určení letounu: Střední dopravní letoun
Výrobce: Fokker (Nizozemí)
Pohon: 2 × RB.183 Spey Junior
Výkon: 4468 kp
Délka: 27,4 m
Výška: 8,47m
Rozpětí: 23,58 m
Plocha křídla: 76,4m2
Max. rychlost: 849 km/h
Cestovní rychlost: 836 km/h
Dostup: ? m
Maximální hmotnost: 25 710 kg
Minimální hmotnost: 15 010 kg
Dolet: 1925 km

Související články

  • Nenalezeny žádné související články

Další literatura

  • Nenalezena žádná související literatura

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 2.9.2004
Vytisknout článek
Fokker (Nizozemí)
Fokker (Nizozemí)

Fotogalerie

Obr. 1 - Fokker F-28 (Obrázek .jpg, 6kB)
  • Obr. 1 - Fokker F-28

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace