Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaNěmecká letadlaMesserschmitt Me 264

Messerschmitt Me 264

Messerschmitt Me 264
Možnost bombardovat New York a další americká města na východním pobřeží USA byla velkým snem německých generálů ještě před zapojením Američanů do války. Bylo totiž jasné, že dříve nebo později se USA zapojí po boku Velké Británie do bojů proti Německu. Proto Luftwaffe chtěla mít k dispozici bombardovací letoun schopný zasáhnout americká města. Neměl způsobovat velké hmotné škody, ale spíše vést „psychologickou“ válku.

Vznik

V roce 1937 zahájilo vývojové oddělení společnosti Messerschmitt práce na dvou nových letounech s velkým doletem. První dostal označení Projekt P.1602 (později přeznačen na Me 261) a druhý byl vyvíjen jako Projekt P.1601 a následně obdržel označení Me 264. Měl to být stroj s dlouhým doletem (až 20 000 km), poháněný čtyřmi motory. Vývoj tohoto letounu probíhal poměrně pomalu, podle volné kapacity továrny, a v letech 1938-1940 byl víceméně zastaven, protože větší prioritu měly Messerschmitty Bf 109 a Bf 110.
K obnovení vývoje došlo v roce 1940, kdy vyvstala potřeba letounu s doletem alespoň 6000 km pro spojení s plánovanými německými koloniemi ve střední Africe. Potřeba nového letounu s dlouhým doletem ještě více vynikla s pokračující bitvou o Atlantik a předpokládaným vstupem USA do války. Proto RLM vyzvalo letecké firmy Focke Wulf, Heinkel a Messerschmitt, aby nabídly projekty dálkových letounů, které by odpovídaly zadaným požadavkům. Firma Messerschmitt proto začala intenzivněji pracovat na svém projektu P.1601. Vedle Willyho Messerschmitta na něm pracovali Wolfgang Degel, Paul Konrad a Waldemar Voigt. Podle původních požadavků měl mít P.1601 dolet okolo 20 000 km, bombový náklad nejméně 5000 kg ve vnitřní pumovnici a po úpravě měl být schopen i civilního provozu. Na počátku roku 1941 získal Messerschmitt objednávku na šest prototypů P.1601, označených jako Me 264. Pokud by se Me 264 osvědčil, měla být zadána první série 24 strojů.

První prototyp – Me 264V-1

Práce na prvním prototypu, Me 264V-1, byly zahájeny na přelomu roku 1940 a 1941. V červenci 1942 byly v plném proudu práce na všech třech prototypech a první vzlet V-1 se plánoval na září. Na konci srpna bylo jasné, že první vzlet bude muset být odložen, protože ještě nebyl dodán podvozek od VDM ani motory od společnosti Junkers. Další zdržování způsobilo, že RLM se stále více zajímalo o konkurenční Junkers Ju 390. První let Me 264V-1 se uskutečnil až 23. prosince 1942 v Augsburgu a trval 22 minut. Později byly zkušební lety prováděny z letiště v Lechtfeldu, kde byla delší betonová vzletová dráha. Na podzim 1943 byly původní motory vyměněny za výkonnější BMW 801G o výkonu 1 290 kW (1 750 k).

Me 264A (námořní hlídková verze) – Me 264V-2 a V-3

Ještě před vzletem prvního prototypu, konkrétně 22. ledna 1941, zveřejnila Luftwaffe požadavek na nový hlídkový letoun s velkým doletem určený pro protiponorkový boj. Byly porovnány stroje Blohm & Voss BV 222, Focke Wulf FW 200, Heinkel He 177 a Messerschmitt Me 261/264. RLM vybralo jako nejlepší Me 264. Messerschmitt proto začal pracovat na důkladnějším návrhu námořní verze, označované jako Me 264A. Na palubě letadla měla být trojice fotografických přístrojů Rb 50/30, pro vlastní ochranu mělo být použito po jednom kulometu MG 130/2, DHL 151Z a MG 151, případně ještě dvojice MG 131 v bočních střeleckých pozicích. Bylo navrženo několik možností, jak prodloužit dolet Me 264A, jedna z nich například počítala s vlečným šestimotorovým Me 264, který by druhý letoun vyvlekl do vhodné výšky a tam jej odpoutal, ve vzduchu měl být také tankovací letoun pro doplňování paliva. Pro pohon byla určena čtveřice motorů BMW 801E se zařízení GM 1, sloužícím pro vstřikování oxidu dusného.
Na počátku roku 1942 musel GFM Milch kvůli horšící se válečné situaci zredukovat počet prototypů Me 264 na tři. Zároveň byly upřesněny vypočtené údaje o doletu Me 264. S vzletovou hmotností 45 000 kg a čtyřmi motory Jumo 211J měl mít dolet 13000 km, s motory BMW 801 potom 14000 km. Pro delší vzdálenosti se počítalo s tankováním za letu, jehož zkoušky dříve úspěšně proběhly s letouny Fw 58 a Ju 90, ale velitelství Luftwaffe nebylo tankování za letu příliš nakloněno a proto byla možnost využívat Me 264 k bombardování severoamerických měst zatím odložena.
Druhý prototyp měl být částečně upraven podle požadavků na námořní dálkový průzkumný letoun. Plánovala se konstrukce nových konců křídel, které by zvětšovaly rozpětí z 38,90 m u Me 264 V1 na 43,00 m a původní motory Junkers Jumo 211 J-1 měly být nahrazeny hvězdicovými BMW 801 D. Dále se plánovala instalace přídavného pancéřování o hmotnosti přibližně 1 000 kg chránící zejména motory, posádku, střeliště a další důležité součásti letounu. Další vybavení tvořilo zařízení pro námořní hlídkování - fotografická zařízení, osvětlovací pumy, signalizační bóje atd.

Me 264B

Dálková bombardovací verze měla být vybavena čtveřicí motorů BMW 801E a dvěma proudovými Jumo 004C. Výzbroj byla podobná jako u Me 264A, s výjimkou kulometu MG 151, který byl nahrazen MG 131. Vzletová hmotnost s proudovými motory mohla být až 50 000 kg, bombový náklad až 6 000 kg. Vypočtená maximální rychlost ve výšce 6 700 m dosahovala 655 km/h.
Navržena byla také výšková bombardovací verze s přetlakovou pilotní kabinou. Měla být poháněna čtyřmi hvězdicovými motory BMW 801 E/F s turbokompresory. Podle továrních údajů měla mít tato verze vzletovou hmotnost 39 000 kg s nákladem bomb o hmotnosti 3 000 kg. Akční rádius byl vypočítán minimálně 3500 km při letu ve výšce 12 000 metrů rychlostí 640 km/h. Výstup do cestovní výšky měl trvat 1 hodinu a 10 minut.

Konec Me 264

V roce 1943 bylo rozhodnuto, že nejlepším námořní dálkovým průzkumným letounem pro Kriegsmarine bude Focke Wulf Ta 400. Protože měl být k dispozici až kolem roku 1946, tak jeho roli měly zastoupit stroje Ju 290/390 a Heinkel He 177. O Me 264 nebyl zájem. Proto 20.5.1943 přišel Messerschmittovi telegram, obsahující sdělení o ukončení vývoje Me 264. Messerschmitt však navštívil Hitlera, aby ho přesvědčil o výhodách Me 264, informoval o stavu pokrocích v konstrukci prototypů a chtěl získat povolení k dalšímu vývoji. Osmého července 1943 Hitler povolil další práce na Me 264, ale pouze ve verzi pro námořní hlídkování. Tou dobou také definitivně zavrhl plány na bombardování amerických měst. Obával se, že by tyto nálety ještě více vyprovokovaly Američany k boji proti Německu.
V říjnu 1943 se sešli Göring, Milch, Friebel a Messerschmitt, aby rozhodli o dalším osudu Me 264. Podle Messerschmitta bylo možno zahájit výrobu prvních pěti strojů, ale chyběly potřebné výrobní kapacity. Proto měla být výroba přesunuta z Augsburgu do Gersthofenu, o něco později byly ale plány na produkci Me 264 úplně zrušeny - Messerschmitt se měl plně soustředit na výrobu „stodevítek“ a proudových Me 262. Podobně dopadl i konkurenční Focke Wulf Fw 400, který musel ustoupit potřebnějším Focke Wulfům Fw 190.
Zkoušky prototypů Me 264 však i nadále v menší míře pokračovaly. Ukázaly se mnohé nedostatky. Jedním z hlavních problémů bylo vysoké plošné zatížení a s ním související špatná ovladatelnost, manévrovatelnost a vysoká vzletová a přistávací rychlost. Poslední ránu zasadil projektu spojenecký nálet dne 18. července 1944, při kterém byl těžce poškozen prototyp V-1 a spolu s výrobní halou byly také zničeny díly pro prototypy V-2 a V-3. Bylo proto jen otázkou času, kdy bude výroba zastavena definitivně. To se stalo 18. října 1944, kdy RLM vydalo nařízení o přerušení prací na Me 264.

Další vývojové varianty

Ještě než byla výroba Me 264 definitivně zastavena, navrhl Messerschmitt mnoho různých úprav a nových verzí. Prototyp V-4 měl být například vybaven čtyřmi motory BMW 801E s instalací zařízení GM 1, sloužícího pro vstřikování oxidu dusného. Navržena byla také výsadková verze pro 12 až 17 vojáků s dvěma přídavnými palivovými nádržemi a doletem 13 600 km, max. rychlostí 580 km/h a dostupem 6 300 metrů.
Na konstrukčních výkresech byla i řada dalších „motorových“ variant Me 264. Plánovala se verze s dvojicí přidaných proudových motorů Jumo 004, proudová verze se čtyřmi Jumo 004C, dále varianta se dvěma nebo čtyřmi turbovrtulovými BMW 028 a také verze se zdvojenými proudovými motory BMW 018. V roce 1944 byl dokonce Me 264V-1 přestavován pro zkoušky letecké parní turbíny Osermaschinen GmbH. Turbína měla dávat 4410 kW (6000 k) při 6000 ot/min a pohánět buď pomaloběžnou vrtuli o průměru 5,33 m při 400 až 500 otáčkách za minutu, nebo vysokootáčkovou vrtuli bez reduktoru, o průměru 2 m. Jako palivo se měla využívat směs 65% práškového uhlí a 35% benzínu. Práce na přestavbě však nikdy nebyly dokončeny – prototyp byl zničen při zmiňovaném spojeneckém náletu.

Technický popis Me 264V-1

Me 264V-1 byl celokovový osmimístný hornokřídlý čtyřmotorový bombardovací/průzkumný letoun klasické konstrukce. V přídi trupu doutníkového tvaru s kruhovým průřezem byla bohatě prosklená pilotní kabina, která nebyla přetlaková. Za kabinou vedla chodbička probíhající nad pumovnicí a byla zde menší kuchyňka a odpočinkový prostor pro posádku. Křídlo o nezvyklé štíhlosti mělo mírně šípovou náběžnou hranu a rovnou odtokovou hranu. V křídle byl jeden hlavní a jeden pomocný nosník a palivové nádrže s ochrannými obaly s celkovým objemem 13 810 litrů; dalších 5845 l bylo v nechráněných nádržích. Svislé ocasní plochy byly zdvojené a elektricky ovládané. Podvozek byl zatažitelný, příďového typu, na každé podvozkové noze bylo vždy pouze jedno kolo poměrně velkého průměru. Pro lety s vyšší zátěží se počítalo s instalací dvou pomocných kol na hlavních podvozkových nohách. Plánovaná výzbroj se měla skládat z dálkově ovládaných střeleckých věží a dvou bočních střelišť. Pancéřování letounu bylo kvůli snaze o velký dolet pouze minimální. Pohon zajišťovala čtveřice vodou chlazených dvanáctiválců Jumo 211J o maximálním výkonu 990 kW (1340 k), převzatých včetně krytů a vrtulí z výroby pro Ju 88A-4. Později byly instalovány motory BMW 801G o výkonu 1290 kW (1750 k).

Takticko-technické údaje (s motory BMW 801)

Výrobce: Messerschmitt A.G., závod Neu Offing u Ulmu
Dokončen pouze 1 prototyp, další dva rozestavěny
Rozpětí: 43,00 m
Délka: 20,90 m
Výška: 4,28 m
Nosná plocha: 127,7 m2
Plošné zatížení: 356 kg/m2
Prázdná hmotnost: 21 150 kg
Vzletová hmotnost: 45 540 kg
Maximální rychlost (6000 m): 565 km/h
Cestovní rychlost: 380 km/h
Přistávací rychlost: 130 km/h
Dostup: 8 000 m
Max. dolet: 15 000 m

Související články


Další literatura


Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 7. 3. 2007
Vytisknout článek
Messerschmitt (Německo)
Messerschmitt (Německo)

Fotogalerie

Obr. 1 - Messerschmitt Me 264V-1 (Obrázek .jpg, 29kB)
  • Obr. 1 - Messerschmitt Me 264V-1
Obr. 2 - Letový záběr Me 264 (Obrázek .jpg, 22kB)
  • Obr. 2 - Letový záběr Me 264
Obr. 3 - Motory Jumo 211J (Obrázek .jpg, 17kB)
  • Obr. 3 - Motory Jumo 211J
Obr. 4 - Čelní pohled na Me 264V-1 (Obrázek .jpg, 14kB)
  • Obr. 4 - Čelní pohled na Me 264V-1
Obr. 5 - Pilotní kabina (Obrázek .jpg, 34kB)
  • Obr. 5 - Pilotní kabina
Obr. 5 - Náčrtek znázorňující akční rádius Me 264 (Obrázek .jpg, 50kB)
  • Obr. 5 - Náčrtek znázorňující akční rádius Me 264

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace