Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaNěmecká letadlaMesserschmitt Bf-109

Messerschmitt Bf-109

Messerschmitt Bf-109
Stíhací Bf-109 byl již v prvních dnech války nosným typem stíhacího letectva Luftwaffe a zůstal jím i v jejím průběhu, i když jeho poslední verze měly již pramálo společného se svými předchůdci. Tady se můžete seznámit s jednotlivými verzemi „stodevítky“:

Messerschmitt Bf 109 B, C a D

Ještě v prvních dnech druhé světové války, při napadení Polska, tvořily značnou část výzbroje stíhacích jendotek Luftwaffe letouny Messerschmitt Bf 109 verzí B a C, které se dostaly do sériové výroby. Messerschmittův Bf 109 se zrodil jako prototyp Bf 109 V-1 v období 1934/35 a v září 1935 vykonal první let. Značka Bf se vztahovala na tehdejší továrnu Bayerishe Flugzuegwerke, kde Messerschmitt působil jako technický ředitel. Prototyp Bf 109 V-1 (D-IABI) létal s britským motorem Roll-Royce Kestrel V o 511 kW (695 k).
Po dokončení Bf 109 V-1 se rozvinul urputný zápas mezi Heinkelem s jeho typem He-112. a mezi Messerschmittem. Bylo by zdlouhavé líčit průběh tohoto zápasu. Jedno je jisté. Messerschmitt uplatňoval pokrokovější myšlenky, Bf 109 měl vyšší plošné zatížení, vyšší stoupavost, vodorovnou rychlost i rychlost ve střemhlavém letu a byl nakonce i obratnější vzhledem k vyšší rychlosti. Technologicky byl jenodušší než He-112 s eliptickými nosnými plochami.
Po postavení tří prototypů Bf 109 s především díky propagačnímu předevdení prototypu V-2 na XI. olympiádě v Berlíně byla v létě 1936 objednána ověřovací série deseti Bf 109 B-0 s novými motory Junkers Jumo 210A o 448 kW (610 k), vyzbrojená třemi kulomety MG 17 ráže 7,92 mm, dva byly synchronizované nad motorem a třetí byl uložen na klikové skříni a střílel dutým hřídelem pevné dvoulisté vrtule. Pro každý kulomet byla v letounu zásoba 500 nábojů. Stroj V-4 (první z řady B-0) byl krátce po zalétání v listopadu 1936 poslán do Španělska k Legii Condor. Prototypy V-5 a 6 následovaly v lednu 1937 a všechny tři u ní zůstaly na vyzkoušení sedm týdnů. Fašisté je museli i v tak nezralém stavu nasadit, protože republikánské sovětské stíhací letouny Polikarpov I-16 vysoko převyšovaly všemi parametry německé dvojplošníky Heinkel He 51, do té doby používané.
Nasazení ve Španělsku definitivně rozhodlo pro zavedení Bf 109B do sériové výroby. První sériová verze byla B-1 s motorem Jumo 210Da, o 500 kW (680 k). Střední kulomet se příliš zahříval a blokoval při střelbě, proto byl odstraněn a B-1 létaly jen se dvěma MG 17. Prakticky celá série necelých 30 kusů šla po krátkém zaškolení pilotů do Španělska. V létě 1937 vytřídal B-1 typ B-2 s dvoulistou stavitelnou vrtulí VDM (licence Hamilton). Nedostatečná výzbroj byla hlavním nedostatkem strojů verze B. Rekonstrukcí křídla u verze C se podařilo vestavět další dva kulomety MG 17. Poprvé se tak stalo u prototypů V-8 s motorem Jumo 210Da. Sériové stroje, takto vyzbrojené, se nazývaly Bf 109C-1 a byly dodávány k jednotkám na jaře 1938. Dostaly motory Jumo 210Ga s přímým vstřikováním paliva a nesly dva MG 17 na trupu (po 500 nábojích) a dva v křídlech (po 420 nábojích). Dvanáct letounů C-1 doplnilo celkem 40 B-1 a B-2 dodaných do Španělska. Když se podařilo v roce 1938 vyřešit chlazení středního kulometu, vznikla nevelká série Bf 109C-2, vyzbrojená pěti kulomety. U pokusných strojů Bf 109C-4 se místo středního kulometu objevil kanón MG FF ráže 20 mm, ale tato verze se do výzbroje nedostala.
Jako první dostalo Bf 109B-1 132. letecké křídlo Richthofen v únoru 1937. Do září 1938 vyrobil komplex německých leteckých továre pro luftwaffe 583 Bf 109 různých verzí. V listopadu 1938 bylo stroji B a C vyzbrojeno 13 lehkých a 7 těžkých stíhacích křídel, u nichž se však již objevily i verze D s motory BD 600. Švýcarsko zakoupilo v prosinci 1938 10 Bf 109 s výzbrojí odpovídající verzi C-1, avšak s motory Jumo 210Da. K největším úspěchům Bf 109 před válkou patří účast na tzv. Alpském letu uspořádaném v roce 1937 v Curychu. Speciálně upravené prototypy Bf 109 V-8, 9, 10 a 13 slavily úspěchy a jedinými důstojnými soupeři jim byly naše Avie B 534. Na uzavřeném okruhu 367 km dosáhl V-8 průměrné rychlosti 387,8 km/h. Výstup na 3000 m a sestup na 500 m střemhlavým letem vyhrál V-13 časem 2 min 57 s. Speciálně upravený Bf 109 V-13 s motorem DB 601 o 1212 kW (1650 k) získal 11. listopadu 1937 rychlostní rekord pozemních letadel výkonem 610,42 km/h (pilot Wurster).

Hlavní technické údaje

Výrobce: Bayerische Flugzeuwerke A.G., od července 1938 Messerschmitt A.G.
Typ: Bf 109B-2 Bf 109C-1
Rozpětí: 9,90 m 9,90 m
Délka: 8,70 m 8,70 m
Výška: 2,45 m 2,45 m
Nosná plocha: 16,50 m2 16,50 m2
Prázdná váha: 1 506 kg 1 599 kg
Vzletová váha normálně: 2 152 kg 2 299 kg
Maximální rychlost u země: 410 km/h 420 km/h
Maximální rychlost v 4000 m: 465 km/h 470 km/h
Cestovní rychlost: 350 km/h 345 km/h
Dostup na výšku
    - za čas
6 000 m 5 000
9,8 m/s 8,75 m/s
Dostup: 8 205 m 8 406 m
Dolet se 750 l paliva: 690 km 650 km
Vyrobeno kusů: okolo 600

Messerschmitt Bf 109E „Emil“

Tuto verzi „stodevítky“ lze označit za vůbec nejznámější a nejrozšířenější ve stíhacích složkách Luftwaffe. Bf-109 E vznikla instalací motoru Daimler-Benz DB 600 Aa do prototypu Bf 109 V13, který měl větší kompresní poměr a byl doplněn dvoustupňovým kompresorem a zařízením GM 1 (obohacovalo směs oxidem dusným), takže dosahoval maximálního výkonu 1 231 kW (1 674 k). V létě 1939 bylo vyrobeno několik letounů varianty Bf 109 E-2, jejichž výzbroj byla doplněna kanónem MG FF/M ráže 20 mm střílejícím osou vrtule. Kanón měl zásobu střeliva tvořenou 20 náboji. Ukázalo se však, že při střelbě vznikají vibrace, které se přenášejí na motor. Na základě zkušeností, které byly získány v leteckých bojích na počátku druhé světové války, byly provedeny některé úpravy letounů Bf 109 E. Byla zlepšena pasivní ochrana pilota, jehož sedačka se začala vyrábět z 8 mm ocelového plechu. Z téhož materiálu byla také deska, která se montovala do zadní části odklápěcího krytu kabiny nového hranatého tvaru. Takto upravený letoun byl označen Bf 109 E-4. Průzkumnou variantou byl Bf 109 E-5, který nenesl křídelní kanóny MG FF/M a měl v trupu umístěnu kameru Rb 21/18. Letouny verze E sloužily také k řadě testů. Koncem roku 1940 byly u jednoho Bf 109 E-4 umístěny na horní ploše každé poloviny křídla odhazovatelné palivové nádrže aerodynamického tvaru o objemu 300 dm3, které byly nazývány Doppelreiter (dvojitý jezdec). V létě 1943 byly na Bf 109 E-4 testovány obdobné kontejnery (konstrukce ing. Isermanna) určené pro přepravu agentů. V lednu 1941 byl jeden exemplář Bf 109 E-1 vybaven pevnými lyžemi (byl zničen po absolvování asi 80 letů). Od letounů verze E byly odvozeny letouny Bf 109 T které měly tvořit výzbroj palubních stíhacích jednotek umístěných na letadlových lodích Kriegsmarine (plánovalo se, že do služby budou zavedeny dvě letadlové lodě - Graf Zeppelin a Peter Straßer). Willy Messerschmitt nejprve nabízel modifikaci letounu Bf 109 D-l (WL-LECY). Upravený letoun měl mít rozpětí 11,08 m, zesílenou konstrukci trupu, kde se mezi pátou a šestou sekcí nacházel úchyt pro katapult, a přistávací hák. Předvýrobní varianta Bf 109 T-0 vznikla přestavbou deseti strojů Bf 109 E-l. Po složení křídla nepřekračovalo rozpětí těchto letounů 4,59 m. Výzbroj byla tvořena buď čtyřmi kulomety MG 17 ráže 7,92 mm (dva v trupu, dva v křídle), nebo dvěma trupovými kulomety MG 17 a dvěma křídelními kanóny MG FF ráže 20 mm. Letouny varianty T-0 byly v zimě 1939-40 testovány ve zkušebním středisku v Travemünde. Poté závody v Kasselu vyrobily 60 sériových exemplářů označených Bf 109 T-1. Protože byly práce na obou německých letadlových lodích zastaveny, neměly již tyto stroje speciální palubní vybavení. Letouny byly předány JG 77, která používala rovněž stroje Bf 109 T-0, dříve přechodně zařazené do 11./JG 186. Bf 109 T-1 později dostaly standardní vybavení varianty E-7 a jejich označení bylo změněno na Bf 109 T-2.
Bf 109 E měl celokovovou konstrukci, hlavní podvozek byl zatahovací, ostruha pevná. Od této verze již nebyly „stodevítky“ vybavovány vzpěrami vystužujícími vodorovné ocasní plochy a také neměly rovně zakončená křídla.

Hlavní technické údaje verze E-3

Pohon: kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Daimler-Benz DB 601 Aa
Výkon: 876 kW
Délka: 8,76 m
Výška: 2,45 m
Rozpětí: 9,90 m
Plocha křídla: 16,50m2
Max. rychlost: 560 km/h
Dostup: 10 500 m
Maximální hmotnost: 2 610 kg
Dolet: 660 km
Posádka: jeden - pilot
Výzbroj: dva kulomety MG 17 ráže 7,92 mm se zásobou 1000 nábojů na zbraň umístěné v trupu nad motorem a dva kanóny MG FF ráže 20 mm se zásobou 60 nábojů na zbraň v křídlech

Messerschmitt Bf 109 F-Fritz

Už v roce 1938 byly zahájeny projekční práce na nové, aerodynamicky vytříbenější verzi Messerschmittu Bf 109 označené F. Konstrukční výkresy byly dokončeny v lednu 1939. Vzhledem k použití nového motoru s větší hmotností a výkonem měl letoun zesílenou konstrukci trupu. Nové křídlo se vyznačovalo zaoblenými koncovými oblouky a jiným umístěním křidélek, klapek a chladičů kapaliny. Kryt motoru tvořil spolu s vrtulovým kuželem aerodynamicky dokonale tvarovaný celek. Byl změněn tvar ocasních ploch a odstraněny vzpěry stabilizátorů. Výzbroj se měla skládat ze dvou kulometů MG 17 ráže 7 92 mm a motorového kanónu MG 151/15 ráže 15 mm střílejícího osou vrtule. Ve snaze snížit hmotnost stroje nebyla do křídla instalována žádná výzbroj.
Hlavní výzbroj verze F měly tvořit kanóny Mauser MG 151/15 ráže 15 mm, které se vyznačovaly na tehdejší dobu vysokou rychlostí střelby (900 ran za minutu). Protože se ještě nacházely ve stadiu zkoušek, byly dočasně nahrazeny kanóny MG FF/M ráže 20 mm. V říjnu 1940 byla zahájena sériová výroba varianty Bf 109 F-l. Letouny této varianty byly i nadále poháněny motory DB 601 N vybavenými kovovými vrtulemi VDM o průměru 310 m. Jejich výzbroj se skládala z kanónu MG FF/M ráže 20 mm a dvou kulometů MG 17 ráže 7,92 mm.
V listopadu 1940 Oberkommando der Luftwaffe nařídilo, aby v eskadrách JG 2, JG 26 a JG 51 byla vždy jedna skupina vyzbrojena novými stíhačkami. Několik strojů se dostalo také k JG 3. První operační lety odhalily četné nedostatky Bf 109 F. Motorový kanón MG FF/M se velmi často zasekával, při neúplném otevření chladičů se přehříval motor a objevovaly se komplikace s palivovým systémem a s kyslíkovou instalací. Nejvážnějším problémem však bylo, že za letu docházelo k odlamování celé zadní části trupu. V únoru 1941 byly z tohoto důvodu ztraceny tři letouny. Ve všech případech pilot rádiem před katastrofou hlásil, že v jeho stroji dochází k silným vibracím motoru. O chvíli později se utrhly ocasní plochy a letoun i s pilotem, který neměl šanci zachránit se na padáku, padal střemhlav k zemi. Závada byla odstraněna umístěním dvou podélných výztuh na každé straně trupu.
K běžně instalovaným doplňkům patřily:
  • R1 - podtrupový závěsník ETC 500/1Xb pro pumu o hmotnosti 250 kg
  • R2 - skupina čtyř závěsníků ETC 50/VIIId pro čtyři 50 kg pumy
  • R3 - závěsník přídavné odhazovatelné palivové nádrže o objemu 300 dm3
  • R7 - dvě pouzdra s kanónem MG 151/20 ráže 20 mm zavěšovaná pod křídlo
  • R8 - kamera Rb 75/30 nebo Rb 50/30

Hlavní technické údaje

Pohon: kapalinou chlazený dvanáctiválcový motor Daimler-Benz DB 601 E
Výkon: 882 kW
Délka: 9,02 m
Výška: 3,20 m
Rozpětí: 9,92 m
Plocha křídla: 16,10m2
Max. rychlost: 606 km/h
Dostup: 11 600 m
Maximální hmotnost: 2 890 kg
Dolet: 705 km
Posádka: jeden - pilot
Výzbroj: kanón MG 151/20 ráže 20 mm se zásobou 200 nábojů, dva křídelní kulomety MG 17 ráže 7,92 mm se zásobou 500 nábojů na zbraň, možnost podvěšení 250 kg pumy nebo čtyř 50 kg pum

Messerschmitt Bf 109 G-Gustav

Této verze bylo ze všech verzí Bf-109 postaveno nejvíce, ačkoli s výrobou další verze „stodevítky“ se již nepočítalo. Předpokládalo se, že tento typ bude nahrazen letouny Me-209 a FW-190. Me-209 však zklamal a Focke-wulfů 190 nebylo mnoho vyráběno, vzhledem k nedostatku výrobních prostor. Proto bylo přikročeno k úpravě letounu Bf-109 F. Úpravy se týkaly zejména výzbroje a motoru. Bf-109 G-1 býl poháněn řadovým motorem DB 605 vyvinutým firmou Daimler-Benz. Nový motor konstrukčně vycházel ze svého předchůdce tj. z motoru DB 601 E. Počet otáček tak vzrostl na 2800 za minutu, což se projevilo zvýšením vzletového výkonu na hodnotu 1 085 kW (1 475 k) a maximálního výkonu ve výšce 5 700 m na 963 kW (1 310 k). G-1 měla také přetlakovou kabinu. Současně s variantou G-1 se v mnohem větším počtu vyráběla varianta Bf 109 G-2, která neměla přetlakovou kabinu
Stroje variant G-l a G-2 mohly být modifikovány instalací polních souprav:
  • R1 - pumový závěsník ETC 500/1Xb
  • R2 - zařízení GM 1 v případě Bf 109 G-l nebo skupina čtyř závěsníků ETC 50/VIIId u Bf 109 G-2
  • R3 - závěsník přídavné odhazovatelné palivové nádrže o objemu 300 dm3
  • R6 - dva kanóny MG 151/20 ráže20 mm v pouzdrech zavěšovaných pod křídlem
Jeden exemplář Bf 109 G byl upraven a mohl pod trupem přenášet kontejner Waffentropfen 17 se dvěma kulomety MG 17 ráže 7,92 mm střílejícími dozadu. Další variantou, vyrobenou v relativně nevelkém počtu, byl Bf 109 G-3 vybavený přetlakovou kabinou. Mnohem známější byl Bf 109 G-4, který přetlakovou kabinu neměl.
Letouny Bf 109 G-3 i G-4 mohly být vybaveny několika druhy souprav polních souprav. Byly to:
  • R1 - závěsník ETC 500/1Xb
  • R2 - zařízení GM 1 nebo skupina závěsníků ETC 50/VIIId v případě Bf 109 G-3b kamera Rb 50/30 v případě G-4. Letouny s průzkumným vybavením létaly bez trupového kanónu MG 151/20, zato však s přídavnou palivovou nádrží o objemu 300 dm3 zavěšenou pod trupem.
  • R3 - závěsník přídavné odhazovatelné palivové nádrže o objemu 300 dm3
  • R6 - dva kanóny MG 151/20 ráže20 mm v pouzdrech zavěšovaných pod křídlem
  • R7 - radiokompas Peilrufanlage u varianty G-4

Hlavní technické údaje

Rozpětí: 9,92 m
Délka: 9,02 m
Výška: 2,50 m
Prázdná hmotnost: 2 268 kg
Vzletová hmotnost: 3 196 kg
Maximální rychlost: 640 km/h
Dostup: 11 200 m
Dolet: 560 m

Messerschmitt Bf-109H

Bf-109H je patrně nejméně známou verzí „mezka“ . Vznikla na základě požadavku od Technisches Amtu na výškový stíhací letoun. Práce na stroji byly zahájeny na jaře 1943 a při konstrukci se vycházelo z draku Bf-109F. Stroj měl mít prodloužený centroplán, čímž značně vzrostlo rozpětí křídla (11,92 m), a měl být poháněn výškovou verzí motoru DB 601. Tou dobou však Willy Messerschmitt přišel s novým Me-209 poháněným motorem DB 628 A nebo DB 603 U, takže vývoj Bf-109H byl nakrátko zastaven. Ukázalo se však, že Me-209 nebude k dispozici dříve než v roce 1945 a práce na Bf-109H byly opět zahájeny. Tentokrát již měl být poháněn motorem DB 628 A a drak měl vycházet z Bf-109G.
Instalací motoru DB 628 do Bf 109 G-3 (Werk-Nr.15338) vznikl prototyp Bf 109 V50, který byl 18. května 1943 zalétán Flugkapitänem Fritzem Wendelem. Trup tohoto prototypu byl prodloužen o 0,758 m, křídlo bylo posunuto o 0,255 m dopředu a ocasní plochy zvětšeny. Hmotnost prázdného letounu vzrostla asi o 180 kg. V červnu 1943 byl zalétán další prototyp Bf 109 H V54 (DV+JB). Byl to stroj verze G-5 poháněný motorem DB 628, vybavený vodorovnými ocasními plochami podepřenými vzpěrami a s jiným rozchodem kol hlavního podvozku. V té době také probíhaly práce na úpravách určitého počtu letounů Bf 109 F-4/Z na standard Bf 109 H. Upravené stroje měly být označeny Bf 109 H-0. Protože se však při přestavbě objevila řada problémů, bylo nakonec rozhodnuto soustředit se na vývoj varianty H-1, která vycházela z Bf 109 G-5 s přetlakovou kabinou a byla poháněna motorem DB 605 A vybaveným zařízením GM 1. Výzbroj tvořil kanón MG 151/20a dva kulomety MG 131. Do zadní části trupu bylo možno nainstalovat kamery Rb 20/30, 50/30 nebo 75/30.
Vyrobeno bylo údajně několik předsériových Bf 109H-1, plánovala se série Bf 109H-2, stavěná na bázi Bf 109K-4 a vyzbrojená jedním motorovým kanónem MG 151/20 a dvěma MG 131 v trupu, ale také H-3 se třemi MG 151 (dva v křídle, třetí v trupu), neuskutečnila se však, protože program Bf 109H byl zastaven ve prospěch nadějnějších typů.

Hlavní technické údaje

Rozpětí: 13,26 m
Délka: 10,55 m
Výška: 3,24 m
Prázdná hmotnost: 2 875 kg
Vzletová hmotnost: 3 450 kg
Maximální rychlost: 687 km/h
Dostup: 13 500 m

Související články


Další literatura

  • Messerschmitt Bf 109 G a K; MBI Praha 1992
  • Messerschmitt Bf109K, JaPo (Kat. číslo 01)
  • Messerschmitt Bf109 #1 - Monografie Lotnicze Vol.42, AJ Press (Kat. číslo ML42)
  • Messerschmitt Bf109 #2 - Monografie Lotnicze Vol.43, AJ Press (Kat. číslo ML43)
  • Messerschmitt Bf109 #5 - Monografie Lotnicze Vol.49, AJ Press (Kat. číslo ML49)
  • Aircraft in Action No.44 - Messerschmitt Bf109 #1, Squadron Signal (Kat. číslo 1044)
  • Aircraft in Action No.57 - Messerschmitt Bf109 #2, Squadron Signal (Kat. číslo 1057)
  • Building the Messerschmitt Bf109. A Scale Modellers Project Handbook., Kalmbach (Kat. číslo ?)
  • APKR 11, 49
  • Zlínek číslo 4, svazek III.
  • Typy broni i uzbrojenia No.131 - Messerschmitt Bf109, Bellona (Kat. číslo 131)
  • Typy broni i uzbrojenia No.174 - Messerschmitt Bf109F, Bellona (Kat. číslo 174)
  • Typy broni i uzbrojenia No.181 - Messerschmitt Bf109G, Bellona (Kat. číslo 181)

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 6. 1. 2004
Vytisknout článek
Messerschmitt (Německo)
Messerschmitt (Německo)

Fotogalerie

Obr. 1 - Messerschmitt Bf 109 V1 s motorem Rolls-Royce Kestrel V (Obrázek .jpg, 13kB)
  • Obr. 1 - Messerschmitt Bf 109 V1 s motorem Rolls-Royce Kestrel V
Obr. 2 - Bf 109C-1 (Obrázek .jpg, 14kB)
  • Obr. 2 - Bf 109C-1
Obr. 3 - Bf Bf 109E-4 od II/JG 54 (Obrázek .jpg, 20kB)
  • Obr. 3 - Bf Bf 109E-4 od II/JG 54
Obr. 4 - Bf 109F Fritz (Obrázek .jpg, 14kB)
  • Obr. 4 - Bf 109F Fritz
Obr. 5 - Bf 109G Gustav (Obrázek .jpg, 10kB)
  • Obr. 5 - Bf 109G Gustav

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace