Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaJaponská letadlaNakadžima J9N Kikka

Nakadžima J9N Kikka

Nakadžima J9N Kikka
Hned po prvních zkušebních letech zkušebních proudových letadel se o nový druh pohonu začali zajímat mnozí nadšenci z celého světa. Nejinak tomu bylo i v Japonsku. Japonská vláda však novému druhu pohonu nefandila, takže do roku 1944 nebyl v Japonsku vyroben jediný proudový motor a nebylo projektováno ani jedno proudové letadlo.

Vznik

V létě 1944 se do Japonska dostaly první konkrétnější informace o nacistických proudových letounech Messerschmitt Me-262. Tou dobou už Američané v Pacifiku nasazovali moderní výkonné stroje jako například Grumman F6F Hellcat či Vought F4U Corsair, který výrazně překonávali japonské stíhačky. Japonci proto zahájili jednání s firmou Messerschmitt, která jim měla předat plány ke stavbě Me-262. Byly vyslány dvě ponorky - Satsuki a Matsu. První byla ale zanedlouho potopena a druhá doplula do Singapuru, zde byla část plánů přeložena do letadla, ale ponorka šla také po několika dnech ke dnu Tichého oceánu. Došel tak pouze plán motoru, a to ještě méně výkonného BMW 03.
V září tak 1944 japonské námořní letectvo zadalo firmě Nakadžima vývoj proudového jednomístného stíhacího letounu podobného Me 262. V podmínkách se mluvilo o rychlosti až 692 km/h, doletu 204 km s nákladem 500 kg pum nebo 275 km s 250 kg pum a s přistávací rychlostí ne více než 147 km/h. Letoun neměl mít rozjezd delší než 350 metrů při použití dvou pomocných vzletových raket po 4,41 kN (450 kp) tahu. Křídla měla být sklopná, ne snad proto, že by se používal na letadlových lodích (Japonsko už žádné nemělo), ale proto, aby mohl být uskladňován v jeskyních, tunelech, pod stromy a podobně, a tak se vyhnul nebezpečí ostřelování a bombardování spojeneckým letectvem. O plánovaném způsobu nasazení J9N toho není příliš mnoho známo. Podle některých zdrojů měl sloužit ke sebevražedným náletům, což se ale zdá nepravděpodobné, protože výroba proudových motorů byla nákladná a trysková letadla musela být pilotována zkušenými piloty. V jednotkách kamikaze naopak sloužili rychle vycvičení piloti na letadlech, které byla co nejlevnější na výrobu. Nejpravděpodobnější se zdá použití v roli pozemního stíhacího stroje.

Konstrukce

Za konstrukci byli odpovědni Kazuo Ohno a Keniči Macumura. Koncipovali letoun zhruba podle informací o Me 262, které se jim dostaly do rukou, avšak byla to dosti volná tvorba „na dané téma“, takže stroj neměl s Me-262 mnoho společného. V dokumentaci se uvádělo jen krycí jméno Kikka (pomerančový květ), jiné typové označení není známo. Kikka byl celokovový dolnoplošník s příďovým podvozkem a dvěma samostatnými gondolami motorů pod křídly. Takové uspořádání motorů bylo výhodné, protože umožňovalo montáž různých typů motorů, což bylo v japonských podmínkách důležité.

Problémy s motory

Jak již byla napsáno, japonský vývoj proudových motorů nedával dlouho použitelné plody. Zprvu měly být použity dva dvouproudové motory TSU.11 s tahem po 300 kp. Jejich kompresor byl poháněn pístovým řadovým vzduchem chlazeným motorem Hitači o výkonu 73,5 kW (100k) a celý motor TSU.11 pracoval podle systému Itala Campiniho. Jeho tah však nebyl dostatečný k tomu, aby se Kikka pohnula. Dále byly vestavěny dva proudové motory Ne-12 vlastní konstrukce, avšak nedávaly dostatečný tah a musely být rovněž odmítnuty.
Proto se Japonci rozhodli postavit kopii německého motoru BMW 03 podle plánů, které se jim dostaly do rukou. Na podkladě tohoto kusého materiálu byly ve velmi krátké době zkonstruovány japonské napodobeniny označené Ne-20 s dostatečným tahem. Ne-20 byly konečně schopny instalace do Kikky.

Letové zkoušky, výroba

První prototyp byl hotov 25. června 1945, pozemní zkoušky začaly o pět dní později na továrním letišti. Krátce nato byl první prototyp rozebrán a odeslán ke zkouškám na základnu námořnictva Kisarazu. Již 1. srpna 1945 byl opět složen a 7. srpna 1945 zkušený pilot Susunu Tanaoka vzlétl s prototypem Kikky. O čtyři dny později se měl uskutečnit druhý let. Na letoun byly pro zkrácení rozjezdové dráhy namontovány startovací rakety, ale to se nakonec stalo osudným. Po rychlém nastoupání do výšky se totiž letoun zřítil do moře. Při vyšetřování bylo zjištěno, že pomocné vzletové raketové motory byly namontovány pod špatným úhlem a reaktivní motory ještě nezačaly pracovat zatímco rakety již nefungovaly.
Tím byly další letové zkoušky odsunuty, protože druhý prototyp byl teprve před dokončením. Přesto byla zadána sériová výroby, ale dne 15. srpna 1945 Japonsko kapitulovalo. Američané tak nalezli v továrně téměř dokončený druhý prototyp a osmnáct rozestavěných letounů z ověřovací série. Kikka tedy zůstala prakticky nevyzkoušena a její výkonností parametry jsou udávány jen podle výpočtů. Druhý, nedokončený, prototyp byl Američany převezen do USA, kde se podrobil různým pozemním zkouškám a skončil v muzeu.
V průběhu vývoje Kikky se do Japonska dostávaly přesnější informace o německých proudových letounech. Díky tomu továrna Nakadžima připravovala přesnější kopii Me 262 pod označením Ki-201 Karyu (Ohnivý drak). Tento typ se však nedostal dále než na rýsovací prkno, jelikož první vzlet se plánoval na prosinec roku 1945 a v té době již Japonsko kapitulovalo. Ostatně i v případě, že by kapitulace neproběhla by se vyráběl typ Ki-202, o který jevila armáda větší zájem, ale ten také v té době nebyl ani na montážní lince.

Výzbroj, verze

Prototyp Kikky nebyl ještě vyzbrojen. Sériové stíhací letouny měly nést dva kanóny vz.5 ráže 30mm. Pro pohon sériových strojů byly určeny dva motory Ne-330 po 8,67kN tahu nebo ještě výkonnější Ne-13 po 8,82 kN Jistě by přispěly ke zvýšení výkonů, ale v té době byla sériová podoba teprve na rýsovacích prknech, stejně jako neozbrojená dvoumístná průzkumná verze. Připravovala se i verze pro stíhání bombardovacích B-29, které ve velkých skupinách bombardovaly japonský průmysl a námořní ani armádní letectvo na ně nemělo vhodnou protizbraň. Pro zacvičení pilotů se připravovala dvoumístná obměna, která měla vzniknout jako třetí prototyp.

Takticko-technické údaje

Výrobce: Nakadžima Hikoki Kabušika Kajša
Délka: 8,13 m
Výška: 2,95 m
Rozpětí: 10,00 m
Nosná plocha: 13,20 m2
Max. rychlost u země: 620 km/h
Max. rychlost v 10 000 m: 682 km/h
Dostup: 10 700 m
Hmotnost prázdného letadla: 2 300 kg
Normální vzletová hmotnost: 3 500 kg
Maximální vzletová hmotnost: 4 080 kg
Dolet: 937 km
Výstup na 10 000 m: 26 min
Počet vyrobených kusů: 2 prototypy, z nichž druhý zůstal nedokončen

Související články


Další literatura

  • Monogram Close-Up Vol.19 - Nakajima Kikka, Monogram (Kat. číslo 19)
  • Mikesh, Robert C. – Zlomená křídla samurajů, Baronet, Praha 1998
  • L+K 24/1985

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 6.8.2005
Vytisknout článek
Nakadžima (Japonsko)
Nakadžima (Japonsko)

Fotogalerie

Obr. 1 - První prototyp krátce před startem (Obrázek .jpg, 18kB)
  • Obr. 1 - První prototyp krátce před startem
Obr. 2 - Nedokončený druhý prototyp (Obrázek .jpg, 31kB)
  • Obr. 2 - Nedokončený druhý prototyp
Obr. 3 - Pohled na výrobní linku (Obrázek .jpg, 23kB)
  • Obr. 3 - Pohled na výrobní linku
Obr. 4 - Motor Ne-20 (Obrázek .jpg, 33kB)
  • Obr. 4 - Motor Ne-20
Obr. 5 - Technický výkres (Obrázek .jpg, 35kB)
  • Obr. 5 - Technický výkres

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace