Navštivte také nový web zaměřený na československé letectví - http://www.cs-letectvi.cz
Skočit na navigaci
Nacházíte se zde: Úvodní stranaFrancouzská letadlaCaudron C.714

Caudron C.714

Caudron C.714
Francouzské vojenské letectvo bylo před válkou zastáncem třídy lehkých stíhacích letadel. Vznikla domněnka, že velmi rychlé stroje s motory o nízké výkonnosti a jednoduchým aerodynamickým a lehkým drakem budou schopny zastávat dobře funkci frontového stíhače při vysoké hospodárnosti provozu i při nízké pořizovací ceně. Ve Francii se také jeden typ lehkého stíhače jako jediný na světě dostal do skutečné výroby.

Vznik, vývoj

Byl to typ Caudron C.714. Vyvinul se ideově ze série lehkých, ale vysokovýkonných závodních letounů konstruovaných šéfkonstruktérem Caudronem. V červenci 1936 vzlétl první prototyp lehkého stíhače C.710 s motorem Renault 12Roi, pevným kapotovaným podvozkem a dvěma kanóny 20 mm. V prosinci 1937 byl hotov prototyp Caudron C.713 Cyclone, který těsně navazoval na C.710, avšak měl již zatahovací podvozek.
V napjatých dnech září 1938 přešel do střediska státních zkoušek prototyp lehké stíhačky C.714. Odpovídal v podstatě typu C.713, ale měl zdokonalenou konstrukci draku, účinnější profil nosné plochy a především jinou výzbroj. Místo kanónů byly v profilovaném výstupku pod každým křídlem dva kulomety MAC M 39 ráže 7,5 mm, střílející mimo okruh třílisté vrtule. Motor zůstal i nadále vzduchem chlazený dvanáctiválec Renault 12Roi o 450 koních. Při zkouškách dosáhl C.714 nejvyšší rychlosti 484 km/h a ve střemhlavém letu se naměřilo dokonce 695 km/h. Vojenské letectvo přehlédlo jiné závažné nedostatky této koncepce, například nízkou stoupavost a téměř žádnou rezervu výkonnosti pro boj, a objednalo sérii 100 kusů již v listopadu 1938.

Výroba, uživatelé

Výroba, která se rozběhla v létě 1939, těžila z technologie nenáročnosti konstrukce. Na výrobu jednoho stroje stačilo 5000 pracovních hodin, přičemž jeden stroj stál 713 franků a výrobu mohly provádět i méně zranitelné "neletecké" firmy, například nábytkářské. Křídla stavěná v jednom kuse, i trup byla celodřevěná. Avšak první bojová střetnutí výkonnějších francouzských strojů s Luftwaffe prokázala, že nasadit pilota do boje s C.714 by bylo poslání na smrt. On sám typ C.714 byl dosti obtížný na pilotáž, neboť při vyšších rychlostech musel pilot na řízení vyvíjet velkou sílu, křidélka reagovala opožděně a škála vertikálních manévrů byla dosti omezená. Ani start a přistání nebylo bez problémů. Podvozek byl totiž velmi křehký a poruchový a na vzlet potřeboval C.714 dlouhou dráhu a na přistání také, přestože to byl lehký stroj. Proto byla výroba po dokončení 36 "stíhačky" v únoru 1940 uzavřena. C.714 bojovaly pak ještě v létě 1940 jako výzbroj polské stíhací jednotky ve Francii.
Přes 80 strojů mělo také putovat do Finska, protože Francie oficiálně podporovala jeho boj proti Sovětskému Svazu a tak všechny své nepotřebné stroje C.714 do Finska hodlala poslat. Dorazilo ale pouze šest strojů, neboť válka skončila vítězstvím Sovětské Svazu.

Konstrukce

C.714 byl jednomístný jednomotorový samonosný dolnoplošník dřevěné konstrukce se zatahovacím podvozkem a krytou kabinou. Pohon zajišťoval kapalinou chlazený řadový invertní dvanáctiválec Renault 12ROI o výkonu 450 koní (331 kW). Výzbroj tvořila čtveřice kulometů MAC 7,5 mm se zásobou 300 nábojů na hlaveň v bubnovém zásobníku. Kulomety byly montovány po dvojicích ve výstupcích pod každou polovinu křídla.

Bojové nasazení

Poprvé byly lehké stíhačky C.714 nasazeny proti nepříteli 3. června 1940. Jediná jimi vybavená jednotka, polská stíhací skupina GCI/145, působila z letiště Dreux, vzdáleného 75 km západně od Paříže. Skupina měla bránit vzdušný prostor nad údolím Seiny v pásmu od Vernonu po Meulon. Francouzské velení si bylo vědomo, že Caudrony C.714 nejsou žádný "zázrak", ale nepokoušelo se s tím nic dělat. Na týlových letištích a ve skladech se přitom hromadili nové výkonné stroje jako např. Dewoitine D.520 a na frontě zůstávaly starší méně výkonné letouny. To byl hlavní problém celého francouzského letectva, které tak papírově bylo velmi silné, ve skutečnosti však ne. Celý problém nakonec vyvrcholil zákazem letů na C.714, Poláci však nehodlali přihlížet jak fašisté vládnou francouzské obloze a létali na nich dál.
8. června 1939 před polednem se tak pět C.714 pod velením cdt. Kępińského vydalo na hlídku do prostoru Rouenu. Po půlhodině strávené ve vzduchu spatřili o tisíc metrů níže 15 těžkých stíhačů Messerschmitt Bf 110. Tyto stroje představovaly úplný opak C.714. Těžké, dobře vyzbrojené a přitom neobratné letouny. Poláci z nich měli pochopitelně respekt, přesto z převýšení zaútočili a jeden ze strojů poškodili, přičemž byl jeden z jejich strojů také poškozen a raději se z boje vytratili. Hned o den později se Caudrony zapojily do bojů již aktivněji a dokonce zaznamenaly několik sestřelů. Kolem 14 hodiny se celá GC I/145 vydala k bojové misi. Celkem vzlétlo 17 strojů obou escadrill v čele s velitelem cdt. Kępińským. Až při návratu se v prostoru Vernonu setkaly s 25 až 50 německými bombardéry Do 17 doprovázenými 20 Messerschmitty Bf 109 od III/JG 26. Kępińsky sice vedl svoji formaci na bombardéry, ale piloti se hrdinně vrhli na silnější Bf 109. Poláci celkem sestřelili čtyři německé letouny: tři stíhačky Bf 109 a jeden bombradér Do 17. Za to však musela GC I/145 zaplatit těžkými ztrátami. O život přišli tři polští stíhači - lt. Obuchowski, lt. Lachowicky a cpl.-chef Uchto. Další čtyři letci museli nouzově přistát mimo letiště.
Poslední bojové mise se polské Cyclony zúčastnily 10. června. Toho dne všech dvanáct letuschopných C.714 pod velením cdt. Lionelem de Marmier dostalo rozkaz ustoupit na letiště v Dreux. A tak v 8.00 ráno se všechny stroje vydaly na nové působiště. Cestou byli navedeni na formaci 15 Do 17 chráněných deseti Messerschmitty Bf 109. Tři bombradéry zničili, jeden poškodili a setřelili i jeden doprovodný Messerschmitt. Jedinou trátu tak představoval zničený stroj velitele cdt. Kępińského, s nímž musel nouzově přistát. Tímto dnem vpodstatě skončilo aktivní užívání Caudronů. Jednotka byla stažena z bojové činnosti, přemístěna na letiště Sermaize, se zbylými stroji podnikla ještě jeden hlídkový let a 19. června předali zbylých dvanáct C.714 Francouzům a polští piloti opustili Francii - přesunuli se do Anglie.
Celkem tak piloti GC I/145 dosáhli dvanácti jistých a dvou pravděpodobných sestřelů. Ztráty přitom činili 25 stíhaček (více než polovinu však činili stroje zapálené při ústupu, aby nepadli do rukou Němcům). Čtyři piloti padli a čtyři utržili zranění.

Takticko-technické údaje

Rozpětí: 8,95 m
Délka: 8,50 m
Výška: 2,75 m
Nosná plocha: 12,47 m2
Hmotnost prázdného stroje: 1 400 kg
Vzletová hmotnost: 1 745 kg
Max. rychlost (4000 m): 484 km/h
Dostup: 9 100 m
Maximální dolet: 890 km

Související články


Další literatura

  • APKR 65
  • Replic No.72
  • Replic No.137

Info o článku

Autor: Pavel Soukup
Datum: 30.9.2003
Vytisknout článek
Caudron (Francie)
Caudron (Francie)

Fotogalerie

Obr. 1 - Výroba C.714 (Obrázek .jpg, 12kB)
  • Obr. 1 - Výroba C.714
Obr. 2 - Finský C.714 (Obrázek .jpg, 26kB)
  • Obr. 2 - Finský C.714
Obr. 3 - Finský C.714 (Obrázek .jpg, 16kB)
  • Obr. 3 - Finský C.714
Obr. 4 - C.714 polské jednotky GC I/145 (Obrázek .jpg, 16kB)
  • Obr. 4 - C.714 polské jednotky GC I/145

Letectvi.wz.cz: Pavel Soukup 2002-2007 [ISSN 1801-4070]

Navigace